Zdánlivě nesmyslné prohlášení a přece je pravdivé i logické. Ze životní zkušenosti víme, že to opravdové potěšení z jakýchkoliv našich splněných přání a příjemných zážitků máme jen tehdy, když jsme si je něčím zasloužili, pracně na ně našetřili, trpělivě si je časově vyčekali. Zkrátka, když se vyskytují, tak říkajíc, »v malém balení«, a jenom občas nebo dokonce jen jednou za čas.
   Radost z vytouženého dárku může být nepředstíraně velká. Radost z nečekané laviny několika tuctů darů však nemůže být ze stejné citové kategorie. Stejně tak, jako bychom asi stěží pociťovali opravdové radostné nadšení, kdyby třeba takové Vánoce byly každý měsíc, dvanáctkrát do roka. Mnozí z nás si dodnes živě pamatují některé filmy, které viděli v biografu před mnoha dekádami let. Ne proto, že by se jednalo o nějaké umělecké velkofilmy, ale proto, že šlo o občasné, radostné zážitky, do kina se nechodilo každý den.
   Dnes můžeme doma v televizi vidět třeba tři televizní filmy za jediný večer. Trávíme u televize v průměru 4-5 i více hodin denně. Kromě běžných televizních stanic máme k dispozici i další desítky stanic kabelové a satelitní televize. A přesto si z té každodenní televizní záplavy stěží pamatujeme, co jsme viděli minulý týden.
   A teď si představme, že by celý ten televizní mumraj náhle ustal a televize začala vysílat pouze na jedné stanici, jenom jeden den v týdnu a to ještě jen po určitý počet hodin. Žádné televizní zprávy, žádné detailní záběry zblízka na všemožné katastrofy, tragédie a lidská utrpení z různých koutů světa, žádné triviality, žádné televizní celebrity, žádné telereklamy, pouze dobře vybrané pořady dobré pohody. Jak by se televizní vysílání rázem stalo pamatovatelným zážitkem, na který by se každý těšil.
   A název této úvahy by pak dával logický smysl i v převráceném slova smyslu: když je něčeho méně, je toho vlastně více!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]