Tak se jmenoval pořad Československého rozhlasu, který kdysi dávno kloubil umělecké slovo s hudbou klasiků. Vcelku úspěšně vytvářel protiváhu popu a country, jimž předcházely vypalovačky šlágrů z rádia Luxembourk a Mjunik.
   Většina z nás pamětníků prošla podobným vývojem. Já dokonce ještě pořád kladu stařičký JVC na polštář, abych se s uplynulým dnem rozloučil koncertem vážné hudby. Z patnácti stanic na frekvenci FM se mohu spolehnout na stanici Vltava, přitom ještě nedávno jsem dokázal vyladit Classic FM, noblesní rádio s širokým spektrem kulturních tradic. Soutěžilo se o knihy a o cédéčka, stačilo odpovědět kupříkladu na otázku, v kterém roce se narodil Bohumil Hrabal (1914 jako Jiří Marek a Donát Šajner) nebo kdo si zahrál po boku Jessicy Tandyové v dramatu T. Williamse Tramvaj do stanice touha (Marlon Brando). Jinak nonstop hudba starých mistrů a jazz.
   Víte, že se z blíže neurčeného místa na naší planetě vysílá do vesmíru Bachova hudba jako eventuální kontakt s mimozemšťany? Nepřetržitě. Nonstop! Přitom se stanice v jednom kuse stěhovala: Portheimka, Pankrác, Anděl média centrum. Ale to už se začínaly ve vysílání objevovat odmlky a jednoho dne se propadlo rádio Classic FM do černé díry éteru. Aspoň v případě mého JVC to tak bylo. Bylo nebylo...
   Téměř na stejné frekvenci začalo s vysíláním regionální Eldorádio, Eldorádo rádií?, skladebná všehochuť s inzercí písniček na přání. Zjihlé fanynky oslovovaly moderátora jménem (Bedříšku) a nezištně nechávaly zahrát těm, o nichž si myslely, že jim to oplatí. Zvykne se na všechno. Zvláště u předpovědi počasí a dopravního servisu lze ocenit praktický zřetel.
   Světácký šat / princ bloudil rád / přes lesy, pole a lada / a bloudil sám / vstříc krajinám / božského Eldoráda. To je Eldorádo E. A. Poea. Dodejme ještě, že s poutí k Eldorádu měl zkušenosti i náš Jaroslav Vrchlický. Bylo to v čase, kdy nebylo třeba obhajovat význam básnického slova.
   Jenomže v době, kdy Američanům stačil třídílný film k tomu, aby vyřešili záhadu bermudského trojúhelníku (pravda, ve filmu), začaly se na Eldorádiu dít věci. Sotva dozněla písnička, ženský hlas oznamoval: Už brzy začne na této frekvenci vysílat rádio Blaník - jižní Čechy. Každý den vám budeme hrát písničky, které máte rádi. (Jak mohou vědět, co mám rád, když to někdy nevím sám?) A pokračovalo se příslibem regionálního zpravodajství. Nakonec: Rádio Blaník, pohodové české rádio. Hrajeme vám hezky česky! Co na tom, že právě dozpíval Jimmi Hendrix. Po deseti dnech bylo konečně rádio Blááááníííík na svém místě. Eldorádio se propadlo do černé díry éteru. Aspoň v případě mého JVC to tak bylo. Bylo nebylo...
   Že by začátek nové tradice? "Historie je blbost," prohlásil v roce 1916 Henry Ford. "Nepotřebujeme tradici. Chceme žít v přítomnosti a jediná historie, která vůbec stojí za zmínku, je ta, kterou dnes vytváříme."
   Protože Fordovu vstřícnou obřadnost prověřil čas, je těžké k uvěření, že v současné Evropě velebí stabilitu přítomnosti 3 miliony bezdomovců, 20 milionů lidí, kteří ztratili zaměstnání a 30 milionů lidí pod hranicí chudoby.
   Zatímco opatrně kladu rádio na polštář, přemítám, jestli pro styk s mimozemšťany nebyl v nejvyšší míře utajení vytvořen nový kód...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]