MILAN DUBSKÝ
   Modlitba

   Mnohé, co vykonáno před námi,
   zaslouží si úctu, uznání.
   Nelze věřit dnešním kazatelům, kteří vymývají mozky,
   když nám nadávají a říkají nám socky.
   Připravili amnestii. Víme, co se děje.
   Otevřeli vrata věznic hlavně pro zloděje.
   Vychytralí právníci použili bibli,
   bez ohledu na to, kolik kdo má peněz a kde vůbec bydlí.
   U kulatého stolu sedávají v rohu okradení.
   Kolem pak ti druzí spřaženi,„chytří“ pokmotřelí, vesměs z vedení.
   Komunismus, ne ten, jímž jsme přednedávnem prošli, to byl lživý bonmot,
   ale jako jedna z podstat křesťanství a prověřených hodnot,
   je špiněn a popliváván, místo poznání a díků,
   jedovatými slinami zbohatlíků.
   Ti mají vždycky připravenou dýku, pobodat ty, kteří myslí, tvoří.
   Pobodají se i sami. Prachy jsou holt „boží zboží“.
   Předali si kormidlo ti převlékači.
   Zapomněli ale, kam že doba kráčí.
   Život jako kyvadlo, má dvě stejné amplitudy.
   Musíme se rozhodnout jak jít, kam a kudy.
   Moudrost předků, zkušenosti všem nám přece praví:
   srdce potřebuje rozum, k tomu dobré zdraví.
   Když je pravda rozdělená na dvě strany,
   při tom nezná toleranci, ať je pánbůh s námi.
   Když se mamon stává mnoha lidem bohem,
   dávají tak člověčenství bohužel své sbohem.
   Modlitba má: svět odlidštěný penězi,
   nesmí nikdy, nikde přistát mezi vítězi.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]