JIŘÍ STANO

Z pražských balad a romancí

Povzdech bezdomovce
Mnoho let už žeru
středomořskou Riviéru.
Na písečné pláži
děvčata tam u whisky jak divá
pod sluncem se smaží.

Prachů ovšem není,
na hovno je snění.
Pod podolským mostem
jenom s flaškou piva
bývám letním hostem.



Metamorfóza

Jako by to bylo v pravěku,
kdy jsem míval svůj stůl U Fleků.

Patnáct let už chátrám nevděkem,
co mě donutili nebýt člověkem.

Chtěli, abych se svých šedesáti roků zřek.
Tak mě proměnili v mastnej flek.



Pražský chodec

Putoval jsem městem sem a tam,
díval se, čím zošklivěla Praha.
Rackové se nad Vltavou oddávali hrám,
na Petřín se drápala lanová dráha.

Řeka má se oddávala proudu vzepětí,
na vlnách se kolébaly bílé labutě,
svatí na mostě, v žulový kámen zakleti,
pózovali fotografům nehnutě.

Bože, jak málo zůstalo z těch dob,
kdeže je ta velebnost? Jen džob
a ruka bezcitná a studená
mění Prahu den co den v padlého anděla,
jenž se za prachama honí a počítá valuty.
Jsi to, Praho moje, ještě vůbec ty?



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)