Písničku Já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory kouzelníka syn mi zpívala babička. Zřejmě jí kouzelník připadal přitažlivější než fádní koudelník.
Básník Miroslav Florian z rodu podivuhodných kouzelníků se v Kutné Hoře narodil právě před pětašedesáti lety.
Jednu ze svých sbírek nazval Nonstop. Dnes si zvykáme, že tento nápis najdeme spíš na nočních podnicích nevalné pověsti než na lékárnách a stanicích první pomoci. Dokonce i mnoho českých básníků zapomnělo na nezadatelnou povinnost držet noční hlídku srdce a zaspali na vartě. Miroslav Florian, který zaznamenal pokusný výbuch v Tichomoří stejně jako první jarní křik racků na vltavském nábřeží, drží svou službu nonstop. I když křik ptáků vystřídal nactiutrhačný sípot těch, kdo nemohou odpustit, že jim zrcadlo nepovědělo: Jsi nekrásnější na celém světě!
A vskutku se nenajde přemíra těch, kdo by se trápili nad strastmi druhých, kdo by lisovali a rozdávali víno pro radost a léky, když srdce rozbolí.
A přece v jednom z kobyliských paneláků, jako králík mezi králíky, žije jeden z nich, básník, který netouží po moci, ani po vilách, ani po metálech, neboť ví, že verš nelze zaplatit ani uplatit, ale ani spálit, ani zahrabat do zapomnění.
Geologové umisťují seizmografy do sklepů, aby je uchránili před otřesy blízkého okolí. Cvičí jejich uši tak dlouho, až zaslechnou šepot skal v Mariánském příkopu, zatímco zůstanou hluché k výkřiku dítěte v domě.
Básník neutíká do krytu. Vzteklá realita už dávno převrhla věž ze slonoviny, do které kdysi zavírali básníky určené k obveselování mocných. Píše verše - zprávy na refýži před kavárnou Slavií, v sedmnáctce anebo pod ostrou palbou slováckého slunce.
A jeho odměna? Ve světě, v němž „hlína i hvězdy tolik zebou“? Sám si dává odpověď:
Co si přát víc...
nebýt nic
nežli jen slunce a vánek
na křídlech ptáků,
abyste si mě cestou natrhali
jak kytku vlčího máku...
Tento doslov jsem psal 10. března 1996 pro výbor básní Vypálilas mi znamení. Miroslavu Florianovi zbývalo všehovšudy 61 dní života. Knížka zahajovala ediční řadu nakladatelství E.T.C. Publishing Báseň pro tebe. Název edice – to byl Mirkův verš. Někdy v dubnu jsme spolu jeli do Nademlejnské ulice v Hloubětíně. Přesedali jsme na Palmovce a Mirek tenkrát už nedokázal doběhnout trojku. Za básněmi se nemusí spěchat, ale kdo mohl vědět, že spěch byl tentokrát namístě. Mirek ještě viděl korektury i krásné ilustrace Vladimíra Komárka. Grafik Jan Weber pro knihu navrhl přebal z jakési ušlechtilé imitace balicího papíru, v němž byl vyseknut ovál. A z něj vyhlížela dvojice milenců, jaké uměl namalovat právě jen Vladimír Komárek. Navíc dostal od ředitele nakladatelství Jiřího Baryla autorskou smlouvu, po tolika letech důstojnou smlouvu!
Vytištěnou knihu však nakonec v rukou nedržel. Zbyla na mne smutná povinnost doplnit v poslední korektuře biografii: „Zemřel 10. května 1996 v Praze.“
Budiž zde navždy zaznamenána hanba tohoto rozežraného režimu: během cesty do Hloubětína se mi básník svěřil, že má často hlad!
Zatímco jména jeho mučitelů vyhodí do smetí liter, Florian bude vyvolán jménem.
Autor: KAREL SÝS
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)