O Ludvíku Svobodovi řekli, napsali, popel na hlavu si nasypali v letech, kdy lež na celé čáře vítězila nad pravdou (1989-2011)
Ani popel na hlavě falšování dějin nezabránil
„Rád bych přitom dodatečně ulevil svému svědomí a napravil vlastní podíl viny na tom, že pravda o našem východním odboji byla za vlády komunismu účelově zkreslována podle politických potřeb ÚV KSČ. Jako vědecký pracovník Vojenského historického ústavu jsem se ve svých statích a knihách, byť nerad, podřizoval směrnicím a požadavkům nadřízených vojenskopolitických a ideologických koncepcí.“
Plk. v. v., PhDr. Karel Richter, předseda Klubu autorů literatury faktu: „Přes krvavé řeky“, 2003
Hrdina? Kapitulant a zupák!
„Byl to Svoboda, kdo hrubým, až zupáckým způsobem opakovaně vykonával nátlak na reformní představitele, váhající nad podpisem ultimativních požadavků Moskvy. ´Zase jen žvaníte. Už jste se dožvanili k tomu, že máte obsazenou zemi. Tak už se chovejte podle toho a jednejte. Já jsem už v životě viděl hory mrtvých a nedopustím, aby kvůli vašim řečem zahynuly tisíce lidí.´ Váhání reformistů nad podpisem ´kapitulantské dohody´ bylo tudíž pro prvního muže pouhým žvaněním… Rozbíjení legend, tím spíše o národních hrdinech, není nikterak příjemná záležitost, ale pro historika však jeho povinnost.“
PhDr. Antonín Benčík, CSc: „V chapadlech kremelské chobotnice“, 2007 (redigoval Karel Richter), vojenský historik, nositel ceny E. E. Kische, Miroslava Ivanova a Vojtecha Zamarovského
Ortel nejpřísnější a nejkrutější
„Největší vina za naprostou kapitulaci československého vedení před sovětským nátlakem a za opuštění politiky demokratizace leží jednoznačně na prezidentu Svobodovi, který z důvodů dosud neobjasněných sehrál v Moskvě úlohu pomocníka kremelských vůdců.“
PhDr. Jiří Pernes: „Takoví nám vládli“, 2003
(Autor historik, který neuspěl ve funkci ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, jeden z předních představitelů radikálního proudu falšování moderní české historie po 17. listopadu 1989. Jenom zbabělec si dovolí kopnout do mrtvého hrdiny.)
Svatému Václavovi, Karlu IV., ani Václavu Havlovi nesahal po kotníky
„Život generála Ludvíka Svobody je podivuhodným příběhem muže, který se dostal do soukolí totalitního režimu, a to ho jednou vynášelo na samý vrchol a jindy zase odsunovalo do nejspodnějších pater společnosti. Nebyl ani zářivou charismatickou osobností, ani rozeným politickým vůdce, jenom ukázněným vojákem, který se až příliš ocital pod silným tlakem vnějších okolností, a bohužel ne vždy tomuto tlaku dokázal vzdorovat.“
Jan Bauer: „Kdo je největší Čech“, 2005
Voják? Nikoliv - mouřenín!
„Ludvíka Svobodu jako rodilého vojáka snad opravdu omlouvá pravděpodobná neznalost politických fines. Nad jiné však o něm platí, že svou únorovou zradou posloužil a jako onen příslovečný mouřenín mohl jít.“
Václav Junek: „Osudy českých zrádců 1915-1989“, 2010
Ludvík Svoboda jako hrdina? Nikoliv - zločinec, bandita z Buzuluku
„Zločinů L. Svobody, za kterými byly zameteny důsledně stopy, je víc… Svoboda jako dlouholetý agent NKVD patří již dlouho k těm chráněným zločincům poválečného období.“
Vladimír Čermák: „Operace únor 1948“, NV, 2010
Kdo byl a je dodnes vlastně bezvýznamný? Kučera lže, až se práší!
„Svoboda byl až do druhé světové zcela bezvýznamným podplukovníkem, který velel náhradnímu praporu, což byla funkce pro méně schopné důstojníky krátce před penzí.“
Vladimír Kučera (Kučírek): Navždy v obklíčení, Host 2006
(Jde o dehonestující lež člověka, který v ČT moderoval a moderuje pořad Historie Cz; LS se stal velitelem náhradního praporu až v době mobilizace.)
Pod velením Ludvíka Svobody armáda československá armáda na bodácích vyhnala sudetské Němce
„Po skončení války se stal zdánlivě bezpartijním ministrem národní obrany ve vládě Národní fronty. Armáda pod jeho velením se stala nejdůležitějším nástrojem vyhánění německých obyvatel… Za komunistického převratu v únoru 1948 Svoboda zabránil použití vojska proti pučistům. Za Pražského jara 1968 byl domnělý válečný hrdina zvolen prezidentem.“
Sidonia Dědinová: „Pyrrhovo vítězství Edvarda Beneše“, 2008
Vybral Zdeněk Hrabica
P. S.
Dopis autorovi připravované knihy o Ludvíku Svobodovi
„I historik se chce uživit. Prodává tedy to, co se právě kupuje. Je to byznys jako každý jiný. Když mohou potravináři šidit potraviny, proč by historik nemohl šidit historii? Objektivní pravda najde své místo na trhu, až zmizí ideologie a blbci. Když Václav Havel mátl lid ukradenou myšlenkou Mahátma Gándhího, že ´pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí´, souložil s milenkou, když jeho žena umírala. Zanechal za sebou zemi plnou lží, podvodů a zlodějen, bez náhrady zmizela i ta odsuzovaná ´socialistická morálka´. Který historik to dnes pravdivě popíše, chce-li se uživit? Jó, kdyby se společnost otočila, to by vzniklo děl ´odvážně odhalujících pravdu´! Nejslavnějším by se stal historik dokazující, že Havel byl ve skutečnosti nekuřák, nepijan, že všechna jeho díla napsal ve skutečnosti Milouš Jakeš ve službách CIA.
Nestudoval jsem život Ludvíka Svobody, jako laik se však domnívám, že každý z těch, kteří ho dneska odsuzují, by nikdy nedokázal víc, než ve sklepě čekat na konec války. Platí nejen to, že po bitvě je každý generálem, ale i to, že hyeny žerou mrtvé. Těším se na Tvoji knížku!“
Antonín Fischer, publicista, Praha, duben 2012
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)