Velké díky za doručený text vystoupení Zdeňka Hrabici na slavnostním setkání k 70. výročí vzniku československých vojenských jednotek v SSSR a v Buzuluku 3. dubna 2012 v Praze. Ten text je velmi smutným textem. Potvrzuje, že mechanismus procesu falšování historie - a to nejenom té nejnovější je v Česku i v Polsku - zcela identický. V Česku, jak se nyní ukazuje, je počátkem zneuctění všeho sovětského uralské město Buzuluk, u nás v Polsku zase město Lenino. Zatímco v České republice je toto zlo ztělesněno největším sovětským agentem, který se jmenoval prezident Ludvík Svoboda, u nás se jmenuje ta osoba prezident Wojciech Jaruzelski.
   Nejhorší sebranka, jaká kdy v dějinách přepadla Polsko, to nebyli Tataři nebo Hitler, ale Rusové a Koněv. (Zde se nabízí jedna otázka, hodná Shakespeara: zda koncentrační tábor v Osvětimi - Birkenau byl osvobozen Rudou armádou pod velením maršála S. I. Koněva nebo zda uvěznění z celé Evropy nebyli Rusy vlastně zajati?)
   Bandy a bandité, kteří v Tatrách po válce rabovali, kradli, zapalovali obydlí a vraždili polské a slovenské muže, Židy a četníky, příslušníky bezpečnostních sborů, jsou dneska oslavováni. Za účasti nejvyšších představitelů a církevních hodnostářů jsou jím odhalovány pomníky.
   Dneska se již zdůrazňuje, ještě neoficiálně, že strategie této historické politiky byla stanovena již v rozhovorech mezi polským tzv. kulatým stolem a představiteli československé disidentské opozice, a to dávno před „sametem“. Tedy před 17. listopadem 1989.
   Výběrem vhodných autorů se během roků vytvořila široká fronta absurdního pojetí dějinného, zvráceného výkladu, která diskriminuje jiné názory. Vytvořila se mantra, nařizující dokonce i mluvu a pojmy: jako za bolševika, jako za komoušů, za komančů. Takový je dneska už nejenom mediální jazyk, takto už po desetiletí mluví politici a rozvíjí se jazyk mládeže a dětí i jejich fantazie a myšlení. Na rozdíl od Česka, kde se oficiálně proklíná komunismus, v Polsku se proklíná i socialismus. Těžko je tak dnes v Polsku lidem, jímž bije srdce nalevo!
   Co dělat?
   My tu válku nevyhrajeme!
   I příštím generacím bude hodně zatěžko odvrátit tyto obrovské nánosy lží a nepravdy.
   V Polsku byla v devadesátých letech situace, kdy polská levice zvítězila, vyhrála volby, měla většinu v sejmu i v senátu, měla prezidenta i televizi i ústřední deník.
   Ale nedokázala nic, zhola nic - nedokázala udělat ani hovno, jak se u nás říká lidově.
   Ze strachu před pravicí, před církví levice zmizela.
   A jak nyní odpovídat studentům, že z oken cenzury mířily do redakcí lehké kulomety, že svoboda byla jenom na 1. máje a každý, kdo šel do kostela na mši, toho komunisté zavřeli?
   S. P, Krakov



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)