Günter Grass
   Co řečeno být musí

   Proč mlčím, spíše zamlčuji už příliš dlouho,
   co je zřejmé a bylo nacvičováno
   v plánovaných vojenských hrách,
   na jejichž konci jako přeživší
   zůstáváme nanejvýš poznámkou pod čarou.

   Jde o zdůrazňované právo na první úder,
   které, omílané jedním žvanilem,
   mohlo by vyhladit ujařmený
   a k organizovanému nadšení řízený íránský lid
   jen proto, že v jeho možnostech
   je údajná schopnost vyrobit atomovou bombu.

   Ale proč si zapovídám
   pojmenovat tu druhou zemi,
   v níž po léta – a utajovaně –
   je k dispozici rostoucí nukleární potenciál,
   ovšem mimo kontrolu, neboť nepodléhající
   žádným přezkoumáním?

   Všeobecné zamlčování této skutečnosti,
   které se podřídilo i mé mlčení,
   pociťuji jako přitěžující lež
   a také nátlak, vyhrožující potrestáním,
   bude-li odmítán;
   příznačně tu zní odsudek „antisemitismus“,
   jak známo.

   Teď ale, když z mé vlasti,
   doháněné vždy nanovo vlastními zločiny
   k nimž nelze hledat srovnání,
   a která hbitým jazykem deklaruje
   coby způsob jejich nápravy
   dodání další vojenské ponorky Izraeli,
   jejíž specialitou je nasměrovat ničivé hlavice tam,
   kde není prokázána existence jediné atomové bomby,
   ale jen pouhá obava, že by tak tomu mohlo být,
   říkám, co řečeno být musí.

   Proč jsem však mlčel doposud?
   Protože jsem měl za to, že můj původ,
   zatížený neodstranitelnou skvrnou,
   mně zakazuje vyslovit tuto skutečnost
   a naprostou pravdu vůči státu Izrael,
   jemuž jsem zavázán a zavázán zůstat chci.

   Proč říkám teprve teď,
   zestárlý a posledním inkoustem:
   Atomová mocnost Izrael ohrožuje
   beztak už křehký světový mír?
   Protože řečeno být musí,
   co už zítra by mohlo být pozdě;
   a také proto, že my Němci,
   zatížení již hrůznou minulostí,
   mohli bychom se stát podílníkem na zločinu,
   který je předvídatelný.
   Naši spoluvinu by nešlo zahladit
   žádnými obvyklými výmluvami.

   A přiznávám: už také nemlčím,
   protože jsem znechucen pokrytectvím Západu.
   Kéž se mnozí jiní taktéž už zbaví mlčení
   a vyzvou původce rozpoznatelného nebezpečí,
   aby se zřekl násilí a zároveň ať trvají na tom,
   že vlády obou zemí připustí
   vzájemnou a permanentní kontrolu
   izraelského atomového potenciálu,
   jakož íránských jaderných zařízení.

   Jen tak se dá pomoci všem, Izraelcům i Palestincům,
   ba víc než to, všem lidem znepřáteleně žijícím
   v těchto končinách okupovaných šílenstvím.
   A koneckonců i nám ostatním.

   (Z německého originálu přeložil DANIEL STROŽ)



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)