Ladislav Špaček (mluvčí Václava Havla a propagátor pravidel etikety) vyrůstal v temných 50. letech, kdy vybrané způsoby byly vládnoucí třídou považovány za buržoazní přežitek.
Jasně – bzdilo se v Národním divadle jako o závod, ale nebzdilo se například na Srby.
50. léta mu zřejmě zatemnila mozek.
Nejpodstatnější je, že jsem mohl denně sledovat Václava Havla, jeho myšlenky, postoje, názory na události a na svět jako celek. Učil nás vidění světa jako globálního problému, měl hluboký zájem o svobodu člověka kdekoli na této planetě. Proto po jeho smrti truchlil celý svět.
LADISLAV ŠPAČEK, Květy, 3. ledna 2013
Trefněji by to neřekl ani Ivo Fleischmann: Za sebe, za ni, za všechny, / kdo v slunci, v dešti, v boji stáli, / kdo znají práci, cit a sny, / jak skvost, jak heslo, říkám: STALIN! / To on, na Mysu Naděje, / na dláždění pod Spasskou věží, / on! všude meč i láska je. / To pro něj v štěstí lidé věří!
Ba ani Pavka Kohout v básni Navěky se do nás vříz by se lépe neuříz´: Už jednou bylo takhle úzko, / taková těžká hodina: / když sotva narozené Rusko / ztratilo svého Lenina… Dnes také je nám těžko. Velmi. / Vyhasla dýmka… Dopsán list. / A ze tmy vylézají šelmy - / znovu se třesou na kořist. / Ne, nepadne svět do rozvalin, / přes bolest, kterou prožívá. / Je v našich srdcích mrtvý Stalin / silnější, než byl za živa.
Klaus se Zemanem stáli v čele vlád, Havel byl v prvních letech prezidentem s vlivem toho amerického. Ať se nám to líbí, či ne, s každým z nich i všemi dohromady jsme psychologicky zabředli v dobách, kdy jsme věřili, že děláme demokratickou revoluci. Dnes víme, že o revoluci nešlo… Současným politickým klimatem jsou v menší či větší míře vinni všichni ti polistopadoví titáni. Ukazovali lidem cestu. Proboha, kam nás to vlastně dotáhli?
MARTIN DANEŠ, Metro, 13. března 2013
Jen se to, pane redaktore, nestyďte říct: Titáni nás dotáhli do olbřímí prdele!
Bůh se nikdy neunaví nám odpouštět.
Papež FRANTIŠEK 17. března 2013
To se tedy v případě církevních zločinů nadře!
V KSČ jsem byl a vím, že to není nic čestného. Je to hřích na mé cestě k divadlu, po níž se snažím jít se ctí. Doufám, že jsem část tohoto svého selhání za třicet let u divadla odčinil.
JAN BURIAN, nový ředitel Národního divadla, HEUTE, 16. března 2013
Zřejmě nečetl řeč nového papeže: „I kdyby naše hříchy byly rudé jako šarlat, boží láska je učiní bílými jako padlý sníh.“ V téhle ubohé zemičce ovšem mají papeženci papežštější než papež navrch!
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)