Pražské Emauzy, oznámila nám z obrazovky ČT 1 ve velikonočních večerních zprávách »moderátorka« u příležitosti jejich zpřístupnění veřejnosti, poznamenaly dvě totality: nacismus, ten je veřejnosti uzavřel, a pak »komunisti«, kteří je při rekonstrukci necitlivě opatřili betonovými věžemi.
   Určitě se našel nějaký zvědavý posluchač, který si u televizoru položil otázku, proč vlastně bylo třeba zavřené Emauzy rekonstruovat a betonovými věžemi esteticky hanobit. O tom se totiž obezřetně »moderátorka« slovem nezmínila. A jestliže dotyčný zvědavý posluchač věděl, že se na ně za války z oblohy snesly anglo-americké bomby, pak si musil položit otázku, proč o tom nepadla zmínka. Mohl si dokonce připomenout, že má-li být informace pravdivá, pak musí být úplná. Tvrdí to aspoň jedna ze zásad novinářské etiky. Vždyť o tom, že to byly angloamerické bomby, každý ví, ale právě to je možná důvod, proč o tom nepadlo slovo. Když to každý ví, tak proč to připomínat, a zrovna teď, když angloamerické bomby na města padaly znova? Někdo by si to mohl dát do nenáležité souvislosti, srovnávat si to, co bylo, s tím co je dnes, a kdoví co by mu z toho vyšlo.
   Naopak možná hodně lidí nevědělo, že Emauzy restaurovali a věže stavěli »komunisti«. Mysleli si, že to byl nějaký architekt, který rekonstrukci navrhl, stavitel, který ji řídil, a zedníci, kteří na ní pracovali. Kdepak. Komunisti. Asi naschvál, aby se Vatikán zlobil.
   Takže: pokud měl někdo dojem, že informace o Emauzích nebyla úplná a tudíž ani pravdivá, pak by si měl uvědomit, že má-li veřejnost zaujmout k věci správný postoj, pak je třeba poskytnout jí důležitou informaci v okamžiku, kdy je aktuální a tudíž nejdůležitější. A o okolnostech, které zrovna důležité nejsou, radši pomlčet, protože by z těch důležitých mohly udělat nedůležité. A to by byla chyba. Každá etika má své meze, i ta novinářská.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]