Tuhle si Marie Retková ve veřejnoprávním Českém rozhlasu 2 usmyslela, že se optá českých posluchačů, jaké čtou noviny a jaké jim vyhovují rubriky. Ani netušila, co se záhy snese na její hlavu. Hlas za hlasem byl konfrontační: nejsme spokojeni, že noviny nejsou ve své většině české, novináři kejhají, co si přeje cizácký vydavatel. Novináři jsou prodejní tvorové, na prvním místě u nich hrají roli peníze a za ně jsou ochotni udělat kdykoliv cokoliv. To, co se čtenářům předkládá, svědčí o hrubé neprofesionalitě, obsahové i formální. Jak dlouho se budou zvyšovat ceny periodického tisku? Mladá fronta, jakápak DNES? Rudé právo, jaképak Právo? Kdo může ovlivnit bulvární tisk, vždyť se dostává do rukou i mladému pokolení, dětem? Ozval se i čtenář Haló novin, pochválil si, že se dozví aspoň občas něco z druhé strany z novin, které jsou v Českém rozhlasu na indexu. V ranním přehledu tisku po nich neštěkne ani pes, zatímco nad okrajovými mediálními prostředky rozzářené redaktorské srdce jásá! Kdo to tak zařídil v demokratické zemi?
   A když už toho ke svobodě slova v odpovědích na otázku moderátorky Marie Retkové bylo příliš, nervní původkyně krátkého pořadu všem zaťala tipec. A bylo po posvícení. Disciplína přece musí bejt, mravnost a etika mohou jít po zásluze znovu do háje!
   Svobody se jim zachtělo, holenkům! Tak to tedy, ne - národe!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]