Kontext textu »Loučení v mrazivém čase« (Obrys-Kmen z 2. 3. 2012) je přece jen povzbudivější než totální rozloučení s Josefem Hanzlíkem, básníkem výmluvných obrazů dítěte, bezbranného a zraňovaného, vraženého do krutého a lhostejného světa. Mimořádně úspěšnou prvotinu psal v letech 1958–1960. Bylo mu dvacet – dvaadvacet, když v Písni Williamu Saroyanovi vzkazoval: »K smrti se tryskem uběhat celou touhle zemí«. Psal o »věcech« téhle země. Byly a jsou radostné? Loučením byla i celostránková vzpomínka s ukázkami poezie J. Hanzlíka (Obrys-Kmen, 24. 2. 2012). Děkuji a navazuji zprávou, že i zfilmovaná Hanzlíkova pohádka Deváté srdce, připravená režisérem Jurajem Herzem pro Tylovo divadlo v Praze, je na programu ještě 17. a 26. května 2012...
»Po básníkovi dnes v Čechách ani pes neštěkne«, pravil před smutečním obřadem 2. února nejmenovaný básník. Neštěkla masmédia?! Snad mohou být básníkovi ctitelé rádi – Hanzlík patrně nenaplňuje kritéria někoho soudobého v duchu »mýtu peněz«. »O velkých médiích ani nemluvě«, postěžoval si autor cituplné vzpomínky. Děkuji.
Vadí někomu básník se znakem Pegasa? Právě s tímto znakem na zlatém podkladu obálky vyšla Lampa Josefa Hanzlíka po sedmadvaceti letech v roce 1988, ve výběrové řadě Klubu přátel poezie Československého spisovatele jako 5716. publikace. Hle, kolik do nervů bijících zmařených reálií předsametové éry! V doslovu s porovnáním »generací« od Ladislava Vereckého čteme o »inženýrských časech«: »Ať tedy žije generace Sýsova, ať září na literárním nebi generace Žáčkova« a jinde: »Řada debutantů, narozených v 50. letech, strávila své mládí rozmělňováním Sýsova a Žáčkova umění. Objevila se klišé...« Hanzlíkovu tvorbu autor doslovu charakterizuje jako poezii »všedního dne«, jako poezii s přirozenou hudebností, bohatou obrazností, se silným citem pro křehké, subtilní hodnoty nového života. Lze se ptát (zbytečně), zda médiím vadí kladné hodnocení básníků reflektujících onu »zločinnou dobu«, předvídajících »mýtus peněz?« »Mýtus peněz«, - viz Zdeněk Frýbort: Mýty včera a dnes (Obrys-Kmen, 2. 3. 2012) - »do něhož se přemístil kapitalismus se vším všudy, co k němu patří. I s finanční gramotností, která má jeho analýzu znesnadnit.« Děkuji za výklad, líbí se mi stručnost.
Výše uvedený citát z Hanzlíkovy Lampy obrazně, zato stručně vyjadřuje můj životní »pohyb« a pocit. Nenechávám se zabrzdit! K smrti se tryskem uběhat celou touhle zemí! A zjistit, že ve veřejných knihovnách v Praze není Hanzlík, že je pouze Lampa v centrální Městské knihovně a pouze jako prezenční výpůjčka, za kterou je třeba vzdát hold knihovně s rozžatými zářivkami v obrovité hale s desítkami návštěvníků u tisíců knih v regálech volně přístupných. Čtu Lampu s velkou úctou k dávné mladé generaci básníků, v pauzách se rozhlížím po mnohadílných plytkostech, po sériích překladů podivné úrovně a postrádám k úmrtí Josefa Hanzlíka alespoň Hadřík z jeho Lampy:
Rozběhlo se šest holčiček z našeho domu
Rozběhly se domů
Zřídily totiž nový módní salón
Róby pro panenky všeho druhu
Pak se seběhlo pět holčiček z našeho domu
Každá přinesla pár hadříků stuhu
a krajíček chleba jako pírko tenký
To všechno pro panenky
Jen šesté se hned nedočkaly
Přiběhla až druhý den
s jinýma většíma očima
a jediným hadříkem
přišitým na kabátku
Žlutým
šesticípým
Autor: JANA VACKOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)