Jsou novináři, po kterých, nikdy ani pes neštěkne. Předevčírem byli hnědí, včera byli rudí a dneska celí zmodralí se rvou o ohlodanou národní kost. Ale byl jeden z nemnoha českých novinářů - Ivo Mička z Rakovníka, který neměl jejich domovský list. Nebyl jenom novinář. Měl charakter, jakých málo. Byl učitelem, galeristou, spisovatelem, skladatelem trumpetových partů, muzikantem, korektorem po příkazu doby, redaktorem rakovnických novin. Nikdy nemluvil ani nepsal o sobě, vždy o jiných, o druhých, o vlastencích, malířích, sochařích. Osudem se mu stal český i ruský jazyk. Byl kolegou, kamarádem i soudruhem. Obdivuhodně pracovitý, ale nedokončeného po něm zůstalo moc. Kus života věnoval našim krajanům z Volyně, Ukrajiny. Učil je, aby se vrátili k jazyku svých předků. Napsal o nich knihy. Byl rád, když se se sochařem Miroslavem Pangrácem, s malíři Václavem Zoubkem, Josefem Velčovským, Alešem Knotkem, sochařem Ladislavem Janouchem a fotografem Ivanem Králem a dalšími vypravoval do vinic Znojemské vinařské podoblasti. Aby jim předestřel znovínské víno a vinice.
   Ivo Mička byl jednou z velkých osobností dramatické současnosti, nezradil nikdy jiné, ani sám sebe. Nebyl zrozen pro „Katovnu“, byl zrozen pro „Očistec“. Před dvěma roky, v prosinci 2010, mi představil Rakovník. Ještě jsme stačili zařídit, aby za všechno, co v životě vykonal i pro „svobodovce“, vojáky - osvoboditele 1. československého armádního sboru v SSSR, z nichž početní i s rodinami našli po druhé světové válce domov na Rakovnicku a Žatecku, byl oceněn Medailí Ludvíka Svobody.
   Své dílo a život právě završil.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)