Dne 22. dubna se v Café Illusion (Palác Maceška v Praze) konal další poetický večer, pořádaný Výborem národní kultury ve spolupráci s Unií českých spisovatelů, věnovaný básnické tvorbě Vladimíra Thieleho. Básníkovy rondely zazářily v recitačním umění Milana Friedla a v hudebním doprovodu Petra Tvrdka. Úvodní slovo přetiskujeme.

   Dnešní poetický pořad věnujeme básnické sbírce Vladimíra Thieleho nazvané Rondely pro tebe. Její autor zasahoval do vývoje české poezie, literatury pro děti i humoristické prózy od čtyřicátých let až do let devadesátých, kdy ve věku 76 let umírá (v Praze roku 1997).
   Tvorba tohoto potštejnského rodáka je velmi rozsáhlá - Národní knihovna eviduje úctyhodných pětaosmdesát bibliografických položek (včetně reedic, zahraničních překladů a četných studií, katalog však neeviduje texty Thieleho rozhlasových her a dramatických adaptací). Je velmi rozmanitá žánrově i tematicky: zahrnuje např. rozsáhlý, těsně po válce vydaný tisícistránkový dokumentární soubor nazvaný zolovsky Žaluji (psaný společně s Karlem Ramešem), dále kreslené seriály pro děti a verše elementární poezie (např. k obrázkům Františka Bidla), intimní lyriku elegickou i reflexivní, rovněž však moderní pohádky pro děti (psané společně s Antonínem Jedličkou), přičemž největší popularitě se dosud těší "knihy úsměvů", anekdotických vyprávění o Janu Werichovi, Janu Masarykovi, hvězdách filmového plátna, o G. B. Shawovi, Marku Twainovi a dalších. Jeho tvorba, zvláště básnická, na své hodnocení teprve čeká, jakkoli se o ní pochvalně vyjádřili mj. František Halas, Josef Hora nebo Eduard Bass.
   Vraťme se však k rukopisu sbírky, která dala název našemu literárnímu pořadu. Rondel definuje literární teorie jako útvar středověké románské poezie. V podobě tzv. rondó se rondel rozvinul v době renesanční - a u nás je v nové době oživovali kupř. Jaroslav Vrchlický, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert nebo Miroslav Florian, všichni básničtí virtuózové. Jde o třináctiveršový útvar, jemuž dominuje princip variace, přesněji - opakování, tematického i hudebně instrumentálního kruhu (z francouzského "rond", tedy kulatý). Opakují se jen dva rýmy při schématu a-b-a-b, opakují se první dva verše první strofy na konci strofy druhé. Výjimečně je místo opakování uplatněna variace, třeba tato v kontrastní funkci: "Život mne kopl častokrát /.../ Život mne objal jedenkrát." Tři sloky čtyřveršové jsou doplněny opakováním prvního verše v jakémsi náznaku strofy čtvrté, tvořené právě jen refrénem coby pointou. Jde o jakýsi dvojí kruh, přičemž jsme svědky možného stupňování, motivických návratů, zpřesňování výrazu tlumočené myšlenky, jemného citu, životního poznání...
   Pětasedmdesáti rondelům, jak je interpretuje Vladimír Thiele, dominuje tendence ke čtyřstopému jambu (pravidelně se střídá osmislabičný s devítislabičným veršem). Jambické rytmické chvění je složkou melodické výstavby básně a vytváří dojem vlnění, čtenářsky velmi působivý. Ve fonetickém repertoáru dominují hlásky "i/í", "a/á" a "e/é", což v souvislosti s tematickou stránkou výpovědi rovněž dotváří charakteristickou písňovost, méličnost, onde radostnou a jásavou, jinde elegickou a nostalgickou. Pravidelný, plný ženský i mužský rým má začasté blízko k paronomázii ("plísni - písni, "mrzí - slzy - brzy"), jen ojediněle však k rýmovému echu ("drahouškem - ouškem", "gazel - gazel"; jde o dvojznačnost tvaru slova, tedy veršová forma "gazelu" a genitivu slova "gazela"; nebo jinde "prostoduchá - ducha"). Ne náhodou nalézáme i motivy hudební, strunných nástrojů i hoboje. Sloky jsou čtyřveršové, avšak vnitřně, melodicky, gramaticky a tematicky jsou členěny do dvou dvojverší.
   Rondely pro tebe mají ráz zpovědi moudrého zralého muže, který se s důvěrou obrací ke své ženě (jako by šlo o "milostný list vlastní ženě"), něžně ji oslovuje, s citem a pochopením stylizuje atmosféru důvěrného rozmlouvání a láskyplného, místy dokonce laškovného vyznání, takže texty tvoří vhodnou látku pro recitativ. Z prvků dramatické výstavby básně je nutné uvést četné apostrofy (lásky, rukou, rtů), perifrázi ("skloň ucho k srdci") nebo působivé metaforické řetězce.
   Thieleho verše jsou plné, čisté, pokorné, významově jednoznačné, jejich autor si na nic nehraje, netváří se jako filozof, mystik, šašek či mravokárce; nechce šokovat ani provokovat. Text budí dojem, že lyrickým subjektem je samotný básník, obracející se ke své milované ženě, a takto zprostředkovaně i k nám, čtenářům, se srdcem na dlani. Jeho upřímnost a důvěra jsou odzbrojující. Těmto veršům - nazvěme je rodinnými, či spíše manželskými a milostnými - dominuje líčení šťastných let manželského vztahu, a přes fragmentární zachycení životních peripetií a dokonce rozvodu autor nalézá i výraz pro novou naději.
   Sbírka je zakončena trochu závadovskou a trochu seifertovskou apoteózou života ("Buď zdráv, živote plný krás, / i když se pneš tak skromňoulince / jak barvínek či zimostráz / po zdech ve stínu chudobince.")
   Thieleho sbírka je výrazem potřeby velké romantické lásky ("malá a chudá, velká, hvězdná"- 17. rondel), plného citu, souhry a harmonického souznění. Je plná rozechvění a horoucího citu, který poezii velmi sluší.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]