Příspěvek z konference Konec socialismu?

   Proč skončil socialismus?
   Socialismus se položil přesně podle zákonů, které definoval Karel Marx. Nezvítězil, totiž nedohnal ani nepředehnal – jak předstíral Chruščov – nejrozvinutější kapitalistické země v ekonomice.
   Otázka však zní, zda je nutné předehnat kapitalismus právě o břicho. Jako byste chtěli udělat z močového měchýře srdce!
   Socialismus porazila ekonomika. A taky 2. světová válka.
   Socialismus na zbrojení tratí, zatímco kapitalistická ekonomika získává, zejména pokud se neválčí na jejím území. Na území Velké Británie ani USA se neválčilo, kam paměť sahá, nevtrhl tam nepřítel, pokud pomineme, že si USA nechaly zbořit 2 (slovy dva) mrakodrapy. O tom budou psát ještě za tisíc let.
   Kdyby New York, Chicago, San Francisko vypadaly jako Charkov, Kyjev, Stalingrad za války, přešla by je chuť na světovládu a nastoupila by pokora. Snad?
   S perverzní nonšalancí přivolávají na sebe neštěstí katastrofickými filmy… Kdyby přitrhl King-Kong, kdyby nadešel Den ufouny překažené nezávislosti, nepomohl by ani Tom Cruise, ani celá smečka hollywoodských spasitelů!
   Za socialismu probíhala akumulace kapitálu obtížně. Největší kapitalistické státy dřely kůži z „barevnejch“, socialistické z vlastního lidu (SSSR, Čína).
   Ať hledíme na převrat z kteréhokoli úhlu, pohledy se protnou v jednom bodě: Byl to kšeft – jako v Mnichově. Všichni tenkrát i dnes odložili vlastní krizi. SSSR a Východ své uzbrojení a krizi důvěry vlastního obyvatelstva, Západ neprodejné zboží. Ale jen odložili!
   SSSR spojence bez skrupulí hodil přes palubu, tak jako je kdysi bez skrupulí obsadil.
   Smát se mohla jen Čína – vlna zboží ze Západu narazila na východní val a jako tsunami se odrazila do mateřských zemí. To věděl už velký Mao, jenže hovořil básnicky – metaforou o větrech z Východu, které zvítězí nad větry ze Západu. Západní meteorologové se smáli, ale sklidí bouři.
   Samotné provedení už bylo geniálně jednoduché, jako u většiny převratů: zatímco v divadlech se bezstarostně a naplno hraje a v barech nezřízeně chlastá, ob dvě ulice jde prozatímní vláda do lochu a do světa letí Dekret o míru! A v Praze na Národní jako po stejném másle: Zifčák – Uhl – generál „G. P. Teslenko“… Totiž dží pí Teslenko.
   Socialismus nevymyslel nic pro podnikavce všeho druhu, takže se museli vyřádit ve vekslu apod. Co nahrabali, toužili kapitalizovat. Kradlo se; kdekdo ukradl pár cihel, ale nikoli celou cihelnu. Na druhé straně je spodivem, že po 24 letech je pořád co rozkrádat!
   V Česku se nic nevyrábí, jen montuje pro zahraniční panstvo, a přece se konečné řešení zatím odkládá. To je třeba vysvětlit a pak budeme vědět, jak vlastně dějiny fungují.
   A úloha osobnosti v dějinách? Kdyby Gorbačov neudělal nic jiného, než že ČSSR daroval, přesněji řečeno vnutil humanitárního bombardéra, už tím by se nesmazatelně zapsal do historie. Podle očitých svědků památného hlasování zvolili ho na gensekův přímý příkaz, neboť se báli, že je dav fanatiků před sněmovnou zlynčuje.
   I v socialismu se rozevřely nůžky. Ne mezi bohatými a chudými, ale mezi těmi, kdo vyšli z lidu, ale neuměli s lidem vyjít, a mezi samotným lidem, údajným či snad faktickým hegemonem ztrouchnivělé revoluce. Neuměli přepřáhnout, ani když to jelo nahoru, natož z kopce! Lid bral akorát Štrougala – protože chodil na hokej a chodil s Helenkou Vondráčkovou, což ani nevyvracel, přestože šlo o jeho neméně blonďatou dceru. Pak už jen šedý tesil a nulový smysl pro humor dokonaly dílo zkázy. Úzkostlivá asexualita, ztráta člověčiny – ale to už byla jen shnilá třešnička na okoralém dortu. Ztráta tahu na branku má za následek prohru. Nedáš – dostaneš!
   Když to však porovnáme s dneškem, nepotřebujeme ani nasednout do stroje času: vyžraná země (teď právě prodává Štiřín, jeden z posledních státních zámků), zaprodaná paelita v přepychových oblecích (kdepak tesil!), akumulace rovná nule (teď se ovšem říká zero), a jako shnilá třešeň na dortu: kníže s čírem!

   Přežil se už kapitalismus?
   Kapitalismus není zlý, dokud mu nikdo nebere kost. Je jako jurský park – všichni žerou všechny. V kapitalismu panuje jediná jistota – a jediná touha: banány budou. Ovšem pozor! Není vůbec jisté, jestli na ně budeme mít a jestli se banánové republiky nevzbouří.
   Kapitalismus se nemůže změnit, může se jen přepudrovat.
   Plíživá měnová reforma koná své dílo, a co nevidět budou pověstné „děti z ČKD“ pískat jinou – pískat kudlu. Pištět budou i v Radostíně nad Oslavou – optimističtější místo jsem v místopisu Čech nenašel.
   Jsme stádo ovcí bez berana a bez bači a v tom stádě řádí domácí i zahraniční vlci. Proto se rodiče bojí do lesa! Na bídu očkování nezabírá a Karkulku poslali za babičkou, aby ubyl jeden hladový krk.
   Kapitalismus plodí marasmus. Je zábavné sledovat, jak osiřelí gauneři obětují svého guru Klause. Má sejmout jejich hříchy, jenže není beránek, nýbrž bača. Na Klause začaly srát mouchy a tak zametli svoje hříchy pod jeho koberec. Vypustili džina z láhve a teď předstírají, že nikdy nečuchli ke špuntu. Vědecky se tomu říká efekt sv. Šavlopavla.
   Perverze dosahuje obludných rozměrů: „Válku vám doneseme až do obýváku!“ Nejrafinovanější vymožeností je bezpilotní vrah.
   Dějí se věci neuvěřitelné: klerofašismus s feudálními prvky, v provinciích vládnou „hejtmani“, černoprdelníci vykrápějí stříkačky dobrovolných hasičů. Rozmáhá se robota – byl jsem jí svědkem v čekárně: Novočech dvěma mobily bičoval své otroky a s viditelnou nechutí je típnul, když ho sestřička zavolala do ordinace. Jako bych slyšel Žižku: „Že jsem se na to nevysral!“

   Jak bude vypadat nový společenský řád?
   Aby hodiny vůbec šly, musí se kyvadlo kývat. Zlatá střední cesta je vroubena fanatiky a fantasty.
   Socialismus je především ekonomický řád a ten se o slovo přihlásí, ovšem slovem zatím jen tušeným. Zatímco kapitalismus se už hnusí i sám sobě, prvky socialismu se udržují, byť všelijak zpitvořené. Čili: bude to nezpitvořený socialismus.

   Co je nutné dělat, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?
   Svéprávnost škodí zdraví. A proč ji pěstovat? Pánům budeme odezírat ze rtů, sem tam padne nějaké slovíčko v newspeaku, a jestli někdo navrch pochytí pár anglických idiomů, tak to už bude super! Po králíkárně ovšem můžeme chodit třeba v kroji.

   Dělá náš stát kulturní politiku?
   Kultura už byla. Stejně jako svoboda.
   Stát, respektive pahýl státu dělá vše, aby co největší počet Čechů klesl na úroveň Blesku, Aha, Spy, Rytmu života, Reflexu, Pestrého světa, Claudie. Ta končí rubrikou: „Jak dobře se umíte prodat?“ Přesně podle evangelia sv. Andy Warhola: „Vydělávat peníze je umění, pracovat je umění, ale největší umění je dělat dobré obchody.“
   To jsou Kmeny, Tvorby, Zápisníky, Červny, Lumíry a Světozory blízké budoucnosti. S notoricky odolnými si už nějak poradí. Nasadí Literárky, Lidovky, Respekt, HEUTE… Při nejhorším jim navrtá do palice čipy.
   V Troškových Hošticích přehrávali krávám Mozarta, kytkám prý svědčí Vivaldi, ale dnes televize pouští volům Krimi plus a páření VIPů.
   Kultura? Pomocí netu a mobilu vyzáří básníci i nebásníci zbytek duše, co v nich ještě zůstal.
   Pak stádo zavolá operátor: „Dostavte se k poslednímu soudu. Soudní náměstí, budova Ž, Armagedonův sál.“
   Jediná naděje: ne každý poslechne mobil! Jenže: co by dal Lenin za internet!
   Čemu se rovná internet + lidová moc?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]