VLADIMÍR BRANDEJS

Několik veršů o trávě

Poprchává,
roste tráva.
Poprchává,
sílí řeka kdysi dravá.

Povel vztyk a levá, pravá
roky tady nezazněl.
Tráva je stále ještě
dcerou deště,

příbuzná včel.


Situace

Zlá pravda někdy čeká
jak u vchodu připravený
k stětí ostrý meč.


Varovně
nevykřiknou stíny
začnou nebezpečnou zteč.


Ještě

Zatínám prsty.
Ještě mám dost síly,
sevřít jimi
vlastní krk,
pod hlavou,
která se stále častěji mýlí.

A kdyby mraky na obzoru
pojednou ustoupily?

Ještě mám
možná čas
pro sólo -
svůj drsný hlas.


Před sebou

Báseň lze unavit
zbytečnými slovy.
Nepotřebuje před sebou
prošlapávat pěšinu.

Kudy ale jít,
abychom obešli bolest a smutek,
když vzduchem zní
práskání důtek?


U břehu

Ticho nepokleká na kolena,
v řece jenom vlny, pěna.
Po břehu kdosi přešel.
A proti proudu rozmachy vesel.

Kam míří dobré úmysly?
Propletence těl,
z nichž nejedno slastně sténá.
Cena času uplacena.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]