Jedna otázka pro paTvar
   Obmyslný literární obtýdeník Tvar položil ve své rubrice Jedna otázka pro... nedávno otázečku Renatě Bulvové, která dle značky miš "stála u zrodu pozoruhodného projektu Poezie pro cestující, v jehož rámci měli Pražané (...) možnost setkávat se v metru s básněmi (...). Jak tento zajímavý nápad veřejné prezentace poezie vznikl?"
   Nic zlého netušící porodní asistentka "pozoruhodného projektu" obdařila čtenáře jasnou zprávou:
   "Ideu celého projektu objevila ve své rodné zemi, Anglii, Bernie Higginsová. Poezie v londýnském metru 'cestuje' už od roku 1986, postupně se svébytným způsobem začala poezie uplatňovat i v podzemních drahách jiných světových metropolí, např. v Sydney, Rotterdamu, Paříži, Oslu, New Yorku či Moskvě."
   Podle přiloženého snímku je Renata Bulvová mladičká a má jisté právo ještě moc nevědět. Ale redakce Tvaru by cosi vědět mohla a měla, a tak tu máme pro změnu jednu otázku pro ni:
   Opravdu neví, případně nechce vědět, že "objevitelka" Bernie Higginsová nemohla a nemusela roku 1986 ideu celého projektu "objevit", protože už koncem padesátých let byly v podzemní dráze tehdy ještě žádnou zdí nerozděleného města Berlína instalovány spolu s protiválečnými plakáty dvojjazyčně (česky a v německém překladu) verše Jiřího Taufra, potom roku 1960 vydané u nás knižně pod názvem Kdo nám zastiňuje blankyt...?
   Možná ovšem, že co bylo proti válce a co napsal český básník dnes nežádoucí, se prostě nepočítá, a tak se vesele objevuje dávno pradávno objevené a prvenství se bez rozpaků a uzardění přisoudí komusi, kdo s tím "zajímavým nápadem" přišel až téměř po třiceti letech. Jako podpis by se pod elaborát o tom "objevu" hodila (spíše než miš) šifra: mišmaš.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]