Jednu neděli odpoledne
jsem se uctivě zeptal
zda bych nemohl být ošetřen
pro velké zhoršení bolestí v zádech
Specialista mi však odvětil
že můj požadavek přesahuje
jeho nedělní služební povinnost
Ošetřili mne až v pondělí
To jsou verše mnichovského rodáka Claudia Kürtena (1946) z jeho básnické sbírky PRAVDA TRPÍCÍCH. Z němčiny ji přeložil a vydal člen Unie českých spisovatelů Alois Tybrych. (Vyšla ve Svobodě Servisu r. 2008.) Jde o svazek 38 básní. Na 54 stránkách se nám představuje bývalý západoněmecký podnikatel, kterého srazil na motocyklu na dálnici roku 1984 u Benátek nezodpovědně jedoucí řidič automobilu. Kürten se po ročním pobytu v nemocnici vrátil domů na invalidním vozíku.
Kürtenovy verše vyšly v Německu již dvakrát a byly přeloženy i do angličtiny a španělštiny. Jsou smutnou mozaikou ponurých obrázků, situací , které se odehrávaly v těžce postiženém Kürtenově životě ve zdravotnických zařízeních. A jsou to svědectví plná hořkosti. Ilustrují přečasto nedobrý vztah nemocničních zaměstnanců (lékařů, sester i rehabilitačních pracovníků) k trpícímu člověku. Verše přímo obnažují cynismus, sarkasmus, bagatelizování a lhostejnost nemocničního personálu a jeho povýšenectví nad trpícími.
V básni Modlitba čteme: »Strach mám / z další léčby / Chraň mě / před dotyky lékařů / smějí se / mým bolestem / mým slzám«. A v jiné básni se Kürten ptá bezelstně svého opatrovníka: »Proč máte / tak rozhněvaný obličej?« /A dostane se mu přesné odpovědi: »Moc dlouho tu ležíte! / Nejste pro mne žádným partnerem pro diskusi.« A tak autor dospívá k devize: »Nemocní platí mimo jiné mlčenlivostí / shovívavostí / poslušností«.
Kürten ve své knížce nepíše zdaleka jen o problematice a nejistotě života v nemocnici. Vidí před sebou jasně i jistotu nejistoty, která čeká na invalidy za branami nemocnic. Je proto právem skeptický divák, tristní kronikář vlastního života, který již navždy uvízl v troskách motocyklového neštěstí. Prožívá bloudění ve věčně bezvýchodném kruhu, odevzdaně osciluje mezi nevírou v život, smrtí a nemocí. Budoucnost má podobu chronické patologické deziluze. Autentickou ponurou sebezpovědí přivádí Kürten ke čtenáři stesky, bolesti a obraz sociální propasti, na jejíž dno se propadl nejen on sám, jedinec. Zosobňuje tak asociální a odcizený okolní svět a vykresluje neuvěřitelné poměry ve zdravotnictví země, s níž sousedíme.
Kürtenova knížka je dokument nejen o umírající realitě člověka, ale i o odcházejících humanistických ideálech ve 21. století. Co se s námi stane, až se propadneme na samé dno reality, až nás pohltí nemilosrdná černá díra kapitalismu, absurdního odcizení a absence všech sociálních vymožeností a jistot.
Kdyby fakta ze života Claudia Kürtena nevstoupila do povědomí čtenářů již několikerým vydáním jeho sbírky a kdyby tyto verše nepřeložil do češtiny důvěryhodný realista, lékař Alois Tybrych, který s hlubokým lidským pochopením přivedl Kürtena na naši literární scénu, snad bych pochyboval, že je možné, aby bylo v dnešním globalizovaném světě mezi lidmi ještě tolik špatností a egoismu a že nastala jejich rychlá integrace do celosvětové, ale i do naší, evropské společnosti.
Osud autora knihy, nesoucí podtitul Zpověď invalidy, inspiroval výtvarníka Evžena Holkoviče k adekvátnímu zobrazení zoufalého lidského nešťastníka (obálka a frontispice). Pravda trpících je kniha plná melancholického šera, přecházejícího místy až v temnou noc. Je to všestranně otřesné svědectví, ale ještě mnohem otřesnější - varování!
CLAUDIO KÜRTEN
Provozní priority
Priorita (I)
Efektivita vyspělé lékařské techniky
Priorita (II)
Hospodárnost
Snižování nákladů
Prostorová-technická výbava
pro zaměstnance
pro některé nemocné
Priorita (III)
Perfektní organizační řád
Pracovní náplně
Priorita (IV)
Motivace špatně placeného personálu
Kontroly úrovně služeb
Priorita (V)
Péče o nemocné
Přeložil ALOIS TYBRYCH
Autor: KAREL AKSAMIT
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)