Rozhovor s novým členem UČS, poslancem Evropskéhoparlamentu a místopředsedou KSČM JIŘÍM MAŠTÁLKOU
Jiří, stal ses nedávno 230. členem Unie českýchspisovatelů. Hlavní roli při přijetí sehrála tvoje soustavná publicistická činnost v EP, kterou jsi realizoval buď ty sám nebo jako spoluautor, anebo jako jakýsi patron, dávající příležitost k prvním publikacím mladým lidem...
Šlo vlastně o dva projekty. Jeden se týkal mladých lidí, kteří u mne v Evropském parlamentu absolvovali odbornou stáž. Vyšly už dva sborníky studentských prací, doufám, že budou i další. Druhým projektem jsou publikace o aktuálních tématech - vůbec jako první vyšla Evropská unie očima pozorovatelů, kterou jsem napsal společně s Kateřinou Konečnou. Následovaly publikace Práce šlechtí, Americká vojenská základna v Čechách - tu jsem připravil společně s Oskarem Krejčím a Janem Kellerem, knížka Češi a Evropa (společně s Alexandrem Ortem), připravována je publikace k "magickým osmičkám" v české a slovenské historii, jež bude sborníkem vystoupení na konferenci, kterou jsme spolu uspořádali v Evropském parlamentu.
Co ty a současná česká literatura, jaké autory a knihy čteš?
Přiznám se, že ji nemám čas sledovat. Mám nakoupeno spoustu knih, které jsem ještě neměl čas otevřít. Čtu hodně "ušima"- tedy poslouchám díla "namluvená" na CD, hlavně při nekonečném cestování. Vztah k literatuře mám vřelý už od základní školy, měl jsem štěstí na učitele češtiny a vím, jak je důležité pro kulturní vývoj člověka, když na základní a střední škole potká učitele, kteří v něm probudí trvalý zájem o literaturu. Dnes je tomu asi jinak, jak se od mladých lidí dozvídám.
Studoval jsi medicínu v bývalém Sovětském svazu: co tvůj vztah k ruské literatuře a kultuře?
To je u mne téma samo pro sebe: Puškin, Tvardovskij, časopis Novyj mir... Jako student jsem se vracel do Čech s kufrem plných ruských, tehdy velmi levných knih... Ono přečíst si Puškina nebo Dostojevského v překladu je krásné, ale moci si je přečíst v originále, je opravdu cestou k porozumění ruské duši, jak se říká. Dnes si podobně jako u nás kupuji v Rusku audio CD a když jsem v Moskvě, neodpustím si návštěvu divadelního představení. Vidět v MCHATu třeba Racka, to je nepopsatelný zážitek...
Členové UČS to zpravidla mají u vydavatelů a periodik, až na výjimky, "polepené", neboť jsou a priori pokládáni za společensky nepřijatelné "levičáky" a bývají v Čechách podrobování tak oblíbené "cenzuře tichem". Myslíš si, že bys mohl nějak Unii pomoci v překovávání této diskriminace?
Já si toho, že jsem byl přijat do UČS, velmi vážím! Z kultury se stala v posledních desetiletích otázka peněž, to je zřejmé. Už jako student jsem měl nesmírně rád básnickou generaci Sýse, Peterky, Cincibucha a dalších, tedy generaci, která by nyní z pohledu jistých"kulturtrégrů" měla být vymazána z české literatury. Ale to se týká i dříve známých sochařů, výtvarníků, nejen literátů. Už jen to mě dlouho nenechává klidným... Proč měla komunistická strana v ČSR ve 20. a 30. letech takový vliv? Jedním z hlavních důvodů přece bylo, že tato strana měla kulturní převahu, že při ní stála kulturní avantgarda, která vytvořila nesmrtelné hodnoty. Rád bych se angažoval v projektech, které budou pomáhat na svět dílům dnes zamlčovaných autorů, zejména těch z UČS.
Dalším polem mé působnosti by mohla být oblast mezinárodních styků a spolupráce. Nechci to zakřiknout,ale už jsem "rozjel" navázání kontaktů s ruskými spisovateli a jinými umělci. Tady prozradím, že nedávno jsem se stal externím učitelem na katedře sociologie moskevské Univerzity přátelství národů, a tato pozice je pro budování kontaktů v kultuře ideální příležitostí.
A co lékař a politik Jiří Maštálka v Evropském parlamentu, bude-li opět zvolen do této instituce?
Tady bych rád navázal, milý Danieli, na naši dlouhodobou spolupráci, ale hlavně na tvoji činnost. Rád bych pokračoval v tom, aby byla veřejnost informována pravdivě nejen o politickém dění v České republice, ale rovněž o stavu její kultury. Pět let společné práce nás přivedlo k tomu, že jsme si mohli otestovat, jaké jsou možnosti veřejné prezentace, jak organizovat pod záštitou EP veřejná slyšení, konference, vydavatelské projekty. Jinými slovy, budu-li opět zvolen do EP, jsem připraven pokračovat v tom dobrém, co se nám povedlo. Rád bych se také věnoval výstavám děl českých výtvarníků a fotografů v prostorách EP; to je věc, kterou jsme bohužel, jak sám víš, zatím moc "neuměli".
Česká kultura, byť tak potlačovaná či zamlčovaná, je věcí, kterou se v Evropské unii opravdu můžeme pochlubit. Takzvaná železná opona sice před dvaceti lety zmizela, ale místo ní vyrostly rychle opony ekonomické, sociální a kulturní. Co dnes víme v Čechách třeba o slovenské literatuře a filmech, o divadle? Jako by integrace v sobě paradoxně nesla rozdělování a ohraničování, a to vůbec není dobře. O kulturních vztazích s Ruskem a dalšími zeměmi ani nemluvě.
Letos si připomeneme už dvacáté výročí listopadových událostí. Každá podobná událost v českých dějinách byla inspirací pro umělce - vznikaly o ní básně, psaly se romány, točily filmy. Ale kupodivu, ta naše "sametová"umělce oslovila jen minimálně a hlavně povrchně. Co myslíš, proč je tomu tak?
Ale to se podle mne pleteš! Je přece takové dílo. Entropa výtvarníka Černého, uvádějící a symbolizující naše předsednictví v Radě EU! To je přece absolutní vrchol tvůrčí svobody!...
Ale teď vážně: domnívám se, že stále ještě není vůle, politická vůle umělecky ztvárnit listopad 1989 v jeho různých podobách a důsledcích. A ta vůle se opírá o ekonomické páky zasahující do kultury. Je to mechanismus prostý, ale účinný.
Za rozhovor poděkoval DANIEL STROŽ
Autor: JIŘÍ MAŠTÁLKA, DANIEL STROŽ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)