(úryvky z chystané knihy)

   
   Abélard a Heloise

   Nevlídné okolí je donutilo vstoupit do kláštera.

   Abélard (čtyřicetiletý učenec + řečník + skladatel + zpěvák) naléhá na uzavření sňatku, leč Heloise (sedmnáctiletá) mu v dopise odpovídá

   Má touha se změnila v šílenství, lásko. Nikdy jsem u Tebe nehledala nic než Tebe. Tobě připadá manželka počestnější, svatější, ale já chci být Tvojí milenkou, chci se líbit Tobě - ne Bohu. Dávám přednost lásce před manželstvím. Nechci jeho pouta. Tvá Heloise.
   L. P. 1. 5. 1122

   Abza

   Dcera abcházského krále - narkomana.

   Dvorní šašek míchal otci i jí opojné nápoje.
   Král si s Abzou hrál a dvořané se dívali.
   V jednu chvíli král procitl a chtěl probodnout služebníka i dceru, leč bohové ji proměnili v túji.

   Adam

   Prvý muž z hlíny prvé hory Garizim.

   Provinil se proti moci ne hříchem, ale vzpourou. Jím začala cesta ke svobodě. Podle židovské legendy mu Jehova dal
   ženu Lilit.
   Po čase mu přespříliš vyváděla, utekla a nevrátila se, ani když jí Hospodin přikázal. Okolí jí říkalo
   čertice lásky.

   Adam chodil sto čtyřicet let rájem sám, až mu Bůh udělal Evu, leč později vyhnal oba.
   Cestou do vyhnanství - podle arabské báje - si Adam na památku utrhl větvičku myrty.

   Podle indické pověsti upadl Adam na jakési hoře ve Srí Lance. Najednou mu všechno přišlo líto, rozplakal se a ze slz vyrostly nejkrásnější stromy. Brečel sto let, přiletěl archanděl Gabriel a pravil:
   Vše odpuštěno

   I plakal Adam ještě víc a ze slz radosti vyrostly fialky.

   Eva jako symbol ženství, moudrosti, něhy a krásy má mnoho předchůdkyň v dějinách: Ištar, Astarté, Hathór, Afrodíté, Venuše.

   Podle židovské legendy Eva počala Ábela s dobrákem Adamem, Kaina pak se zlým andělem.

   Adónis

   Nejkrásnější z bohů syrských a řeckých.

   Všechny bohyně se do něho zbláznily, i Afrodíté, což rozlítostnilo boha podsvětí.
   Stáhl ho k sobě, leč na celém světě začaly ženy trucovat.
   Tak jim ho pouštěl - od března do září.

   V den jeho příchodu propukaly všude dívčí orgie, dívky myly jeho sochy, posypávaly je ovsem a pily víno.
   
   Aida

   Etiopská princezna, která se zamiluje do egyptského válečníka.
   Stejně tak učiní Amneris, princezna egyptská, ale faraon nařídí pohřbít vojáka zaživa.
   Aida s ním odejde umřít do hrobky, kam přijde plakat i Amneris.

   Operu Aida složil Giuseppe Verdi.
   První představitelkou Aidy byla česká pěvkyně Tereza Stolzová, k níž skladatel vzplál ohnivou láskou.
   
   Akhataymitat

   Označení prosincových svátků ve starém Peru.

   V posledním svátečním večeru se konal běh nahých občanů rozkvetlým sadem.
   Start byl po východu Měsíce - pádilo se k totemovému kůlu na Kopci vzdechů, kde jste si mohli chytit koho chcete a milovat se s kým chcete až do svítání.

   Balonová loterie

   Měla proběhnout na podzim roku 1883 ve Vídni.

   Navrhla ji dvacetiletá majitelka vzdušného korábu. Mělo se prodat 24 000 losů po jednom tolaru.
   Úvaha zněla
   Vyhraje-li vdaná žena, dostane 4000 tolarů, vyhraje-li ženatý muž, dostane 6000 tolarů.
   Vyhraje-li svobodný muž, může si vybrat buď 8000 tolarů, nebo majitelku i s balonem.

   Vídeňský magistrát loterii nepovolil, odvolávaje se na necudnost propagačního textu.

   Benátská milostná balada

   Ty
   jak lotos
   v zátočině vykvetlas
   Já
   k přístavu tě doprovodím
   Ty
   jak zlatý luny člun
   kam se ti zachce poplaveš
   Já
   jak v kleci polapený pták
   touhou budu umírat

   Catullus

   Neměl rád Caesara, takže neváhal napsat tuto báseň

   Teplouši Caesare
   ty otče vlasti náš
   slyš
   jsi žrout
   a falešnej hráč

   V knize Písně pro Lesbii najdeme poté, co se rozešli, tyto verše

   Už se nerozhlížej po lásce
   jež mému srdci vládla
   je mrtva lásko láska
   mrtva jak květy podzimu
   pod ostřím rádla

   Cowley

   Hrabě brytanský, vysoký 225 cm.

   Patnáct let ženat s Violettou N.
   Při rozvodovém řízení ona uvedla a on přiznal nevěru třikrát denně.

   Oženil se znovu a opět rozvedl.
   Žalobkyně křičela a on přiznal mimomanželské milování dvakrát denně.

   Při třetím rozvodovém řízení se usmál
   a zvedl tiše palec levé ruky.

   Čas
   
   Moudří jej od nepaměti označují jako
   věčně tekoucí přítomnost
   jako něco, co plyne
   odnikud nikam
   něco, co mnohé stvoří, zničí však vše

   Epikuros o něm napsal

   Nejsi pánem zítřejšího dne
   neodkládej tedy radosti dneška
   neb ve věčných odkladech
   utíká život a umíráme
   aniž jsme si našli chvilku
   pro sebe

   Jiný mudrc radí

   Zacházej se svými vteřinami
   jako klenotník
   se zlatým prachem

   ale pro váš dnešní večer poslyšte slova básnířky

   Včera - ne
   zítra - ne
   dnes je dnes
   světe zboř se
   láska zůstává
   a ty vteřino
   ty se třes


   Lidové názvy smyslné

   nevěstka

   harapanna - tanečnice - ptákovnice - dorota - hampejznice - kvapnice - panna z bezu - koroptvička - ploutev - chaluha

   lůno

   konejška - schovanka - řasnatka - cabulka - kašna

   poštěváček

   rundidlo - předběžník

   ňadra

   blížeňátka - poňoukadla - drážďátka - předsevzetí - přednašima - modré oči

   hýždě

   zachulka - zachule - zanašima

   milování

   bacání - ševelení - česání

   pyj

   frňous - vašnosta - klabrdón - čičák - potměpích

   
   Madame Pompadour

   Kdysi manželka pana X., později metresa krále Ludvíka XV., zvaná madame XV.

   Nedlouho po svatbě utekla na královský dvůr, kde vzlykajíc lkala, že ji žárlivý muž mučí a dobrák vládce se jí ujal, což ho o něco později přišlo prý - každý měsíc - na půl druhého milionu franků.

   Na její náhrobní kámen navrhoval jeden z těch, kdo ji dost dobře znal, tato slova

   Zubatá do deseti
   panenská do třinácti
   děvka víc než dvacet let
   kuplířka
   až do nežití

   Jsouc od prvních měsíčků bezzubá, živila se hlavně zmrzlinou.

   Marco Polo

   Středověký cestovatel a spisovatel.

   Když se ho na jedné klášterní besedě ptali, co si myslí o panenství,
   odvětil s úsměvem

   Já o tom moc nevím, leč sdílím názor tibetských mnichů
   Nemělo by trvat déle než pět tisíc nocí.

   Marie Kristina

   Královna španělská.

   Šlo o nymfomanku a žárlivý král nařídil chytat její milence do sítí a dvakrát týdně vyvážet na Filipíny.

   Po vládním převratu emigrovali oba do Paříže, kde Marie ustavičně hleděla z okna a vyhlédnuté krasavce nechávala doprovodit do své ložnice.
   Jednou spatřila na střeše nedalekého paláce nedospělého pokrývačského učedníka, který - ač se bránil zuby nehty - musel a po skončení milování ho královna hladila a šeptala

   Umíš, chlapečku, umíš,
   fakt, strašně krásně umíš,
   děkuju a jmenuji tě hrabětem.

   Papež udělil Marii řád
   Řád růže ctnosti
   květ ze zlata ve Vatikáně posvěcený a dal jej k ní odvézt fiakristou ve zlatém kočáru, zvaném
   Růžový kavalír


   Oděv
   
   Jeden z nesmyslnějších výrobků na Modré planetě, neboť často přivolává tajemno, jež vzrušuje víc než nahota.

   Prvé bikiny oblékly atletky na Sicílii asi před patnácti stoletími.
   Prvá podprsenka se objevila v Paříži v březnu L. P. 1889.
   V srpnu 1783 podepsal císař Josef II. nařízení

   by žádné dítě pohlaví ženského
   které by šněrovačku na svém těle mělo
   nebylo do školy vpuštěno

   
   Ochrana proti početí
   
   počínání známé i u včel

   Prostředky proti otěhotnění používány i ve starém Egyptě, jak o tom svědčí mumie, u nichž byly nalezeny v pochvě tampony napuštěné směsí
   datlí, medu a akácie

   Židovské ženy pily jakýsi tajemný nápoj, vhodný prý též pro vyvolání touhy po milování.

   V Austrálii se tenkrát doporučovalo dělat stojky
   na kameni neplodnosti
   třetí den po milostných hrách, ale dnes - i zde - je doporučován spíše
   přezuvník
   neboli kondom, vynález anglického lékaře
   Condoma,
   proti kterému dal papež nedávno zvonit po celém světě, neb jde prý o
   vynález ďábla

   Osvěta pohlavní pražská
   
   bděla nad zdravotní bezúhonností
   Města mrtvých vinic
   již L. P. 1620,
   o čemž svědčí kreslený leták lékaře
   Hyppolita Guarinoniho
   tohoto znění

   Varování pro otce dbalé cti rodiny své, by svým děvám
   projížďky saňmo
   nedovolovali neb mnozí vozatajové vozidlo s dívkami převrhujíce na dívky oumyslně padají, čímž ony škody na panenství
   nezřídka utrpují

   Pablo Casals a Martita
   
   světově známý violoncellista minulého století a jeho žena

   Bylo mu devadesát tři, když napsal

   Martita je zázrak.
   Po prvé jsme se setkali na hudebním festivalu v Prades.
   Přijela z Portorika.
   Bylo jí čtrnáct, mně přes sedmdesát.
   Já viděl
   ona je celá jako má matka.

   Před svatbou jsem jí pošeptal
   já vím, že jsem starý, ale já tě potřebuju, protože tě miluju.

   Začala se smát a plakala a křičela
   nejsi starý, nejsi, já mám své jiné oči.

   Po svatbě jsme odjeli do Portorika. Nikdy jsem tam nebyl. Od prvé chvíle jsem cítil, že tady byl můj dávný domov.
   Navštívili jsme město Mayaquez, kde se narodila má matka a u toho domu jsem řekl Martitě
   to je ten dům
   Zavrtěla hlavou a zašeptala
   není
   tady se narodila moje matka
   Třináctého listopadu
   moje taky ten den
   hlesl jsem.

   Stáli jsme u sebe a plakali.
   Napadlo mě, že jsem se zbláznil.
   Když jsme se uklidnili, vyndal jsem svůj nástroj, usedl na balkón toho domu a hrál
   ukolébavku
   kterou mi matka zpívávala.

   Prožil jsem krásný život
   s hudbou

   s Martitou zázračnější

   Pablo Picasso
   a
   Francoise Gilotová
   
   španělský malíř, grafik, sochař, keramik
   a jeho žena - malířka, o čtyřicet let mladší

   Prožili spolu řadu let. Když jejich vztah končil, přišla mu poděkovat a později popsala rozhovor této chvíle takto

   Pablo začal vzrušeně dýchat.
   Mlčel.
   Potom strhl ze zápěstí hodinky,
   které jsem mu věnovala k osmdesátinám
   a tiše řekl

   Můj čas už není
   tvůj čas, Francoise

   Já jsem je - za nějaký čas - dala dítěti, jehož byl otcem

   
   Pařížské nevěstky nejlacinější
   
   zvány
   grizetky a midinetky

   Šlo většinou o krejčovské nebo kloboučnické dělnice.
   V roce 1790 vychází v rámci oslav prvního výročí Velké revoluce
   adresář pařížských nevěstek
   s udáním požadovaného honoráře. Nese označení
   Tarify děvčat z Palais Royale

   Patent manželský
   
   Je vydán v Podunajské monarchii v devatenáctém století po velkých bojích v parlamentu a dovoluje řešit některé manželské spory i úřadům světským.
   Doposud tak činily soudy církevní, většinou zaujaté proti ženám.

   Ještě nedávno - ve dvacátém století - tvrdil jeden velký učenec, že

   muž = duch
   žena = hmota


   Pietro Aretino
   
   benátský malíř, spisovatel a mnich, jehož nejznámějším dílem jsou

   Rozpravy o mravech kurtizán

   během nichž poučuje matka Nana šestnáctiletou dceru Pippu o životě těmito slovy

   svět patří srandistům
   teď je všude tolika kurev
   že budeš-li to flákat
   nevyděláš si ani na večeři

   Další jeho knihy nesou název

   O Kristově lidství
   O životě Panny Marie

   V šestnáctém století založil pornonakladatelství - první v Evropě, pročež od té doby jsou Benátky zvány občas i
   Mekka porna

   Petro celý život toužil po kardinálském klobouku, leč papež - Julius III., ho povýšil jen do stavu
   rytíř svatého Petra



   Pohlavnost - sexualita

   Jeden ze tří hlavních projevů života
   a pokud máme na mysli touhu udržet jej na Modré planetě co nejdéle, potom asi jev nejdůležitější, nemluvě o tom, že jej můžeme pokládat za

   zázrak zázraků
   zázrak nejkrásnější

   ať jej vztahujeme na hry s pohlaví opačným
   heterosexualita
   nebo stejným
   homosexualita

   Vidíme, že jevy pohlavní provázejí člověka od prvních hodin žití až do posledních jeho dnů a přinášejí mu pocity

   zdraví - radosti
   slasti - uspokojení

   Někdy bývá pohlavnost prostoupena až šílenými projevy duševními, jindy spíše tělesnými, vždy však pohádkovými a všimněte si

   Každá jsme jiná
   a
   časem se měníme


   Pražská žárlivka
   
   Jde o Louisu dceru bankéře a směnárníka Eliáše I. V., která se v devatenáctém století zamilovala do zpěváka jménem
   Giuseppe Siboni
   a jezdila s ním po Evropě od opery k opeře tak často, až začala žárlit.
   Jednou v londýnském divadle ztropila skandál, když Giuseppe zpíval duetto s Carmen.
   Louisa hodila na jeviště deštník, pravou botu, vyběhla do mlhy a skočila do Temže.
   Vytáhli ji a dopravili do domu šílených a na otázku, proč tak učinila, odpověděla tiše službu majícímu lékaři

   moc moc
   zpíval moc vroucně
   moc

   Pražské cechy

   dbaly i na slušný milostný život svých členů a jejich rodinných příslušníků, jak vyplývá z dopisu
   rady cechu kožešnického
   Mistru
   Matěji Stavolovi
   s varováním, že
   jmenovanému řemeslnické oprávnění odeberou a z Města mrtvých vinic vystěhujou, nenechá-li jeho žena
   oněch skutků hampejzných
   L. P. 1771

   Pražské nevěstky
   
   až do nedávné doby se dělily na

   domecké - prodávaly sebe v domech
   pohostinské - tužily se v hospodách
   haldecké - vrtěly se na hromadách klád na březích Řeky bloudění
   dvorské - chichotaly se na Hradě

   Tehdejší kronikář o nich jednou napsal

   mudrá šlundra ta se tak pěkně ufifluje a uhladí
   nu řekl by mnohý
   - toť žádná kurva -
   leč paní korouhevná
   as

   Pražský zhýralec
   
   označen tak ve století devatenáctém purkmistr hlavního města
   Jan Křtitel P.
   neboť ač třikráte ženat
   naposled se slečnou Beelemovou
   guvernantkou u hraběte Nostice
   vdovu po rytíři Czechovi z Czechenhercu
   poctivou to ženu jménem Zdencie
   údajně
   do jiného stavu přivedl


   Psýché a Érós
   
   Ve starém Řecku
   Érós
   bůh milostných her a vůbec něžného milování, do kterého se šíleně zamilovala dokonce i lidská duše
   Psýché

   Když se nepovedlo ji z té nelehké choroby vyléčit, odletěla na Olymp, aby jí vládce světa Zeus udělil povolení k milování s Érótem.

   I stalo se pod podmínkou, že jejich hry budou probíhat pouze potmě, neboť se Diovi zdálo, že mladík neoplývá krásou.
   Usmála se, poděkovala a nějaký čas - ač zvědavá - to vydržela.
   Až jednou - za tmavé noci - křísla křesadlem a uviděla, co chtěla. On, jsa syt, spal.

   Všichni však vidí všechno a tak Zeus obdržel nekolikerá tajná hlášení, takže mu nezbylo než Psýché potrestat a to tak, že kdykoliv se duše člověka hluboce zamiluje -často polyká slzu

   Sapfó
   
   Říká se o ní, že patří mezi nejoblíbenější básnířky starověku.

   Žila tenkrát na ostrově Lesbos mezi mnoha dívkami, nevyhýbala se jejich milostným hrám, takže se dodnes mluví o nádherné
   lásce lesbické

   Ukázka z její tvorby

   ó
   kéž by zdvojila se noc
   a
   jak vichřice když letí v den
   by
   Érós z vesmíru se ke mně snes
   a
   o lásce by zpíval mi něžně
   o dívce
   s ňadry voňavými
   s rozkrokem motýlím

   já sama teď
   na měkkých kobercích
   na lůžku nachovém
   sama
   tiším si touhu svou
   touhu
   po dívkách vlasatých
   po klínu z ebenu

   Ó kéž zdvojila by se noc

   Později se zamilovala do jakéhosi
   Faóna
   a když poznala, že její láska je zbytečná, skočila do propasti pod leukadskou skálou, leč mohla tu prý ještě aspoň dvě stě roků zůstat, neb mnozí nazývali její verše

   zlaté růže ve stříbrných vázách

   a kdosi o ní dokonce pravil

   naučila mluvit duši
   opilou láskou

   Operu Sapfó složil Francouz
   Charles Gounaud

   
   Židovský sňatek

   Neměl být ovlivňován mamonem.

   Mamon je podle Židů porušením božího pořádku a zasluhuje opovržení.

   Hůře bývalo v 18.-19. století, kdy úřady povolovaly ženitbu jen nejstaršímu synovi, což ti mladší řešili svatbou
   na střechách ghetta
   kam místo muzikantů a šaška zvali
   hvězdy a Měsíc

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]