V noci ze soboty na první neděli po Velikonocích se stalo, čeho se jeho přátelé obávali od loňských Velikonoc, kdy se poprvé zdálo, že jeho zdravotní stav je beznadějný; ráno 18. dubna se básník Jiří Veselský, svou nemocí více než tři roky vězněný na posteli ve svém kyjovském domku uprostřed svých knih, už neprobudil. Po léta sužován bolestmi, více než na ně si naříkal na samotu, ačkoli až do konce jeho dní za ním ze všech koutů země i z exilu putovali, navštěvovali ho a intenzivně si s ním psali nejenom jeho vrstevníci, s nimiž se sblížil v Kyjově (narodil se tam 26/7 1933), v Ostravě padesátých let i později všude, kde kdy pobýval, ale i múzicky disponovaní tvůrčí lidé nejméně dalších dvou generací, kteří ho poznali za jeho bohémských let na Kuksu a pak v Brně, kde žil nejdéle, a kteří obdivně vzhlíželi k jeho fenomenální paměti (spolehlivé až do konce jeho dní), k jeho všestrannému kulturněhistorickému rozhledu a k jeho poezii. Když mu vyšla před devíti lety jeho první skutečná kniha veršů, Dívenky jdou Brnem, byl už známější a slavnější než jiní autoři tuctu sbírek. Ke svým loňským sedmdesátinám se dočkal netoliko vydání nové sbírky Zpívající biochémie a druhého výboru ze svých básní Luna je za vlakem poslední nárazník... (tím dosáhl počet jeho knih čísla sedm), ale také dost vzácného zadostiučinění, jakého se dostává mnoha autorům až po smrti: jako o jednom z největších našich básníků, který píše poezii uhrančivého tajemství, vnitřní melodie a spontánní síly se o něm rozepsali i ti, kteří nemohli jeho poezii prudkého i něžného okouzlení dívenkami v okamžicích proměny v ženy předtím dlouho přijít na chuť a na jméno. To neočekávané už uznání a hlavně stále neochabující zájem vůbec nejmladšího tvůrčího pokolení (ještě nedlouho před smrtí za ním byla čtveřice adeptů Múz z Kolína) pomohly mu žít a psát, i když už vlastní rukou psát nemohl a verše, vzpomínky i dopisy už dokázal jen diktovat dobrým duším, které ho navštěvovaly. Do posledního dechu úzkostlivě bděl nad jedinečnou slovesnou čistotou svých textů a korigoval nadiktované a zapsané vzpomínání, které už zůstane torzem. Nepochybuji o tom, že i ono se dočká knižního vydání podobně jako jeho pronikavé kritiky, zvláště divadelní, a namnoze objevné odvážné stati, rozeseté po mnoha časopisech. A bezpochyby jednou vyjde i velký výbor z jeho dopisů, jichž napsal tisíce a v nichž je jak celý on, tak brutálně pestrá kronika dob leckdy zdánlivě šedivých. Také v těch dopisech je Veselský dlouho nerozpoznaný průkopník postmoderny a až neuvěřitelně charismatická osobnost.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]