Příspěvek pro konferenci Unie českých spisovatelů na téma Pravdy a lži českých dějin

   Vážení přátelé,
   pár slov k požehnanému tématu – pravda a lež a dějiny. Myslím, že Nietzsche napsal: „Dějiny neexistují, jsou jen interpretační podmínky.“ A Platón: „Pravda mohutní klidným pozorováním…“
   Nám jdou dějiny naléhavě před očima už dvaadvacet let. Naléhavě a každodenně.
   Jeden současný anglický slavista, překladatel z češtiny, prohlásil: „Češi jsou ironický, zlobivý čertík!“
   Snad v nás, proboha, přes všechny dějinné zvraty, zbyla Husova jiskra úcty k pravdě, Komenského láska k vědění; alespoň letmá vzpomínka na bojovníky za člověčí důstojnost, na jejich přímé, rovné slovo: „A dost!“
   Pokud umíme aspoň trošku psát, pišme o tom, že člověk není položkou v mafiánském účetnictví, o tom, že úkony „mlýnů božích“ převzal s velikým zaujetím facebook a že maličko stačí, a vajíčka a kdovíco ještě bude létat, a na kdovíjakou stranu…
   Kladu si ruce na hlavu při setkávání s hodnotovou strukturou našich elit – hlupství, pavlačový antikomunismus, hrabivost!
   Pišme o lžích, podvodech a licoměrnosti. Havlova startovací formule při navracení kapitalismu do Československa, z vyrabované pokladnice moudrostí Rádžíva Gándhího o lásce a pravdě, byla nedávno jeho následovníky – českými pravičáky, neoliberály - osudově dotvořena: „Z Havla nafta neteče!“
   Zkusme býti jejich svědomím.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]