Již více než dvacet let prochází naše země rychlými změnami, které se odrážejí nejen v jejím hospodářství, ale i v celé společenské nadstavbě. O překot se vytvářejí nové vztahy a naopak, řada hodnot, včetně těch tradičních, je oslabována či dokonce přestává platit. Mezi ty ohrožené, které však tvoří významný pilíř naší národní existence, patří i láska k vlasti a úcta k odkazu našich předků. K tomuto odkazu neodmyslitelně patří skutečnost, že jsme součástí široké rodiny slovanských národů, se kterými máme společné biologické předky a také hluboké historické a kulturní kořeny.
   Slovanská sounáležitost však není jen dílčím projevem vlastenectví či citovým vztahem, nýbrž je pořád významným faktorem i na mezinárodním poli. Své nezastupitelné místo má při hospodářských a politických jednáních mezi slovanskými státy a vědomí příbuznosti také otevírá či usnadňuje cestu k dohodám na nejrůznější úrovni. Nesčíslnými vazbami od mezilidských počínaje po státnické konče tu slovanská jednota tak nadále přetrvává a žije a je nositelem jedinečného fenoménu, který nemá ve světě obdoby – všeslovanské vzájemnosti.
   To je důvod, proč bychom se měli zasadit či alespoň vyvolat diskusi o vytvoření symbolu této jednoty, nejlépe umělecky ztvárněným památníkem, a to v místech, která jsou s ranou historií Slovanstva většinou odborné veřejnosti spojována. Je to široké území, zahrnující především oblast Ukrajiny a Bílé Rusi a zvláště pak místa, kde se tyto dva státy stýkají. Jako nejvhodnější se mi jeví město Černigov na pravém břehu řeky Děsny v severní části Ukrajiny jednak pro jeho polohu, ale též pro významný kulturní a duchovní náboj.
   Proto navrhuji sestavit dopis, který by Unie českých spisovatelů rozeslala všem představitelům slovanských států s prosbou o podporu této myšlenky s tím, že tento památník by mohl být později doplněn o ústav, jenž by trvale koordinoval všechny proslovanské aktivity v období mezi všeslovanskými sjezdy.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]