Dne 28. března 2004 zemřel ve věku 95 let na selhání srdce ve svém domě v La Malmaison u Paříže francouzský romanopisec, dramatik a literární historik Robert Merle.
   Robert Merle se narodil 29. srpna 1908 v Tebesse v Alžírsku jako syn francouzského důstojníka. Rodina se v roce 1918 přestěhovala do Francie. Merle vystudoval filozofii a anglistiku a poté působil jako učitel a přednášel na univerzitách v Rennes,Toulouse, Alžíru a Paříži-Nanterre. Jako přímý účastník prožil roku 1940 bitvu u Dunkerque. Konec války strávil Merle v zajateckých táborech v Německu. Po válce se vrátil ke své profesi, ale brzo se, po úspěchu prvních románů, soustředil čistě na literaturu. Merle byl otcem šesti dětí, které měl ze třech manželství.
   Ve svých filozofických a satiricko-realistických dílech se zabýval zejména otázkou rasismu, zla, fanatismu, sociálního útlaku a válek. Merle v tvorbě vždy vycházel z hlubokého humanistického a levicového přesvědčení.
   Hned za svoji poněkud pozdní prvotinu Víkend na Zuydcoote (1949), odehrávající se za 2. světové války, získal prestižní Goncourtovu cenu a zaznamenal tak nebývale velký úspěch. Touto knihou se Merle zařadil do proudu protiválečné literatury, která se nesnažila heroizovat boj proti fašismu, ale odhalovala kořeny války a soustředila se na psychologii postav. Autor v knize na základě vlastních zkušeností zachycoval boje o Dunkerque.
   I další díla Roberta Merleho byla protiválečná, zabýval se v nich fanatismem, rasismem i ztrátou humanistických hodnot ve válce. Kniha Smrt je mým řemeslem (1952) je sugestivní zpovědí bývalého velitele koncentračního tábora, který se plně oddal nacistickému holocaustu.
   V padesátých a šedesátých letech napsal několik divadelních her, vydaných česky ve svazku Dramata (1966): Flamingo, Sisyfos a smrt, Nový Sisyfos, Vláda žen, Spravedlnost v Miramaru.
   Robert Merle je též autorem biografie kubánského revolucionáře a dnešního prezidenta Fidela Castra Útok na kasárna (1965). V románě Za sklem (1970) popsal počátek slavné studentské revolty zjara roku 1968 na pařížské univerzitě Nanterre.
   Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let uplatňoval ve svých dílech prvky sci-fi, aniž by se však vytratil typický etický náboj a odsouzení militarismu. Sem je třeba zařadit knihu Až delfín promluví (1967) a především Malevil (1972), v němž zachytil svět po jaderné válce, rozpad společnosti i snahy izolovaných skupin zachránit zbytky civilizace.
   Satiričtí Muži pod ochranou (1974) byli obrazem totalitní společnosti, ovládané ženami poté, co bylo mužské pohlaví zdecimováno epidemií encefalitidy.
   Filozoficky laděným dílem byla Výlučná vlastnost člověka (1989) o životě šimpanze v lidské rodině, které tématem - komunikací mezi člověkem a zvířetem - nebylo nepodobné knize Až delfín promluví.
   Od poloviny sedmdesátých let se Merle soustředil na své největší dílo, třináctidílnou ságu Osudy Francie z dějin své vlasti 16. a 17. století, z období náboženských válek mezi katolíky a hugenoty a z počátků vlády Ludvíka XIII. Stylizované, archaicky zabarvené vyprávění, inspirované stylem dobových kronik či pamětí, je plné humoru a dobrodružství a připomene romány Dumasovy. Merle však na rozdíl od něj plně ctil historii a studoval archivy, kroniky apod. Celá sága, pokrývající stoletý úsek bouřlivých dějin Francie, má kolem 6000 stran. Poslední díl celého cyklu vydal Merle v roce 2003. Do vysokého věku si totiž uchoval obdivuhodnou fyzickou i duševní svěžest a stáří se na jeho psaní téměř vůbec neprojevilo.

   Bibliografie:
   Week-end á Zuydcoote (1949), č. Víkend na Zuydcoote (1971, 1988)
   La Mort est mon métier (1952), č. Smrt je mým řemeslem (1955, 1960, 1990)
   L'Ile (1962), č. Ostrov (1964)
   Moncada, premier combat de Fidel Castro (1965), č. Útok na kasárna (1967)
   Un animal doué de raison (1967), č. Až delfín promluví (1972, 1974, 1992)
   Derriére la vitre (1970), č. Za sklem (1981, 1993)
   Malevil (1972), č. Malevil (1974, 1983, 1992)
   Les Hommes protégés (1974), č. Muži pod ochranou (1985, 1991)
   Madrapour (1976), č. Madrapur (1993)
   Fortune de France (1977), č. Dědictví otců (1983, 1989)
   En nos vertes années (1979), č. V rozpuku mládí (1984, 1989)
   Paris ma bonne ville (1980), č. Mé dobré město Paříž (1985, 1989)
   Le Prince que voilá (1982), č. Vladař na scéně (1986, 1990)
   La Violente amour (1983), č. Horoucí láska (1987, 1996)
   La Pique du jour (1984), č. Svítání (1988, 1996)
   Le Soleil ne se léve pas pour nous (1986), č. Pro nás slunce nevychází (1992)
   L'Idole (1987), č. Idol (1994)
   Le Propre de l'homme (1989), č. Výlučná vlastnost člověka (1993)
   La Volte des vertugadins (1991), č. Ples u vévodkyně (1996, 2001)
   L'Enfant-Roi (1993), č. Mladičký král (2000)
   Les Roses de la vie (1995), č. Růže života (2000)
   Le Lys et la pourpre (1997), č. Lilie a purpur (2001)
   La Gloire et les périls (1999), č. Sláva a úskalí (2002)
   Complots et cabales (2001)
   Le Glaive et les amours (2003)

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]