Dávná, stále platná moudrost praví, že největšího vítězství člověk dobývává sám nad sebou. Platí to zřejmě potažmo i o vítězstvích mocností a pohříchu i o nejčerstvějším vítězství mocnosti nejmocnější. Dokládá to supertajný zápis z rozhodující porady, který bude odtajněn až po půlstoletí, ale jehož tajně pořízenou kopii se podařilo díky nejvyššímu zákonu v tržním světě, zákonu zakoupitelnosti všeho, jen když je částka dost vysoká, získat našemu neskonale movitému dopisovateli. Jde o zápis z porady konané jedenatřicátého září 2001 (datum zřejmě zvoleno pro totální pomýlení nepřátel), na níž se účastnili Perplexident, Cosilíza Reitsovná, Bílý Póvl a jistý Rumpolda, jak pro nejvyšší míru utajení byl zašifrován stenografický protokol.
P (po modlitbě a s bolestně zbožným výrazem ve tváři): Tak jak s těmi hajzly zatočíme? Jak je zadupem do země? Zbombardujme Mekku, Medinu a taky Áju Sofiu. To jsou zas jejich symboly jako to Dvojče bylo symbolem naší svaté víry v Boha.
BP (aby něco řekl a taky aby si to ujasnil): V boha Peněz.
CR (se svým neodolatelným šarmem): Ano, pane P., to by bylo nejlepší, jen mi dovolte připomenout, že Ája Sofia je v Turecku a že Turecko je tedy náš spojenec a v NATO. A Mekka a Medina jsou v zemi našeho milého spojence mimo NATO.
R (nechápavě, jako vždy): No a?
P (který si toho R chová, aby aspoň někoho intelektuálně přečníval): Milý R, měl byste pravdu, spojenec nespojenec, ale CR má asi taky pravdu.
CR (polichocena a osmělena): Kromě toho nám přece jde taky o ta svatá pole.
BP (aby si to ujasnil a byl v obraze): ... naftová.
CR (chytře): Asi řeknu, co si pan P. myslí a ve své velké bohabojnosti to radši neříká.
P (horlivě in bianco): Ano, ano.
BP (dokud nadšení neochladne): Budeme muset obětovat - to už je ta politika - našeho milého věrného Saddáma.
R (kroutí hlavou): P., ona se zbláznila. Toho obětovat, když jsme mu udělali nejlepší možné krytí, jaké jen může mít náš agent? Když jsme ho neobětovali, ani když jsme sehráli to krásné divadlo s Kuvajtem, který jsme od něho osvobodili, ačkoli předtím mu našeptali, že tam může jít, tak jako mohl troškou toho plynu uklidnit Kurdy, abychom mi měli klid zas od těch našich tureckých spojenců, kteří se Kurdů bojí?
BP (káravě): Ale ale, milý R., to jsme si už přece dávno vysvětlili. Slavné vítězství a to osvobození Kuvajtu jsme přece potřebovali, aby se konečně zapomnělo na Vietnam.
CR (kuje železo, dokud je žhavé): No a teď zas potřebujem, aby tu bylo tutové velikánské vítězství. V Afghánistánu to zas žádná velká sláva nebude...
P, BP a R (se mračí, pak) BP: Uvidíme, mělo by se počítat, že třeba nebude.
CR (vítězně): No a pro ten případ tu máme Saddáma. Musíme překonat sami sebe, totiž svého věrného člověka Saddáma!
R (rozechvěle): Spustíme to hned!
CR (otráveně, ale stejně bojovně): Ani nápad. Napřed se musí chlapec odzbrojit, jak to jen půjde. Slíbíme mu, že až odzbrojí, udělají se demokratické volby a zafíruje se to jako v tom Chile s Pinochetem, a dokonce že se postaráme, aby neměl ani ty malé nepříjemnosti, jako ten náš věrný člověk v Chile. To spolkne i s navijákem, co mu ostatně jiného zbude, když si zakládá na tom, jak dobrý je náš agent? A až se úplně nebo skoro úplně odzbrojí.
BP (uznale): ... už to vidím, to bude krásná komedie s inspektory, kteří pořád nebudou moct nic najít, ale nakonec přece nejdou nějaký ten jed na krysy.
P (který celou věc konečně pochopil a triumfálně jásá): A my tam vletíme a bude slavné vítězství, když přece ten blbec (P hrozně rád tak familiárně nazýval své nejvěrnější spojence a nejlepší agenty, dodávalo mu to pocit převahy) si bude do poslední chvíle myslet, že je to jen jako a že je to jen repríza Grand-super-show Kuvajt.
CR (stejně podlézavě jako návodně): Už to chápu, proto teď, pane P., rozjedete velkou celosvětovou kampaň, jak strašnou a obávanou armádu Saddám má a jak hrozné zbraně chystá na hodný svět, a do kampaně proti němu se zapojí i kdejaký náš agent v českém nebo zulském tisku i nejsprostšími nadávkami South Park, Saddám bude myslet, že to je všecko jen smluvená hra, bude odzbrojovat a odzbrojovat, až bude už skoro úplně odzbrojený - a naši čačtí hoši se konečně zaručeně zaskví ve své supermanské póze. Tak obávaného muže srazili na kolena!
BP (trochu pochybovačně): No, Saddáma snad oklamem, ale co naše kamarády v NATO? Řeknem jim pravdu? Aspoň Blairovi?
P (radostně, protože těm nafoukaným Anglánům je třeba občas něco provést): Tomu namluvíme, že o něm Saddám teď říká, že je už impotent. Moc se dívává po CR!
CR (obdivně k P): To je geniální. Blair do toho půjde s námi už kvůli mně, a tím si konečně na sebe navždy poštve arabský svět. A bude mu to patřit, chtěl si hrát, blbec, jak vy, pane P., říkáte, na rozhodčího mezi Izraelem a Araby.
P (zas maximálně zbožně): Tak hajdy do práce. Přesvědčit svět, že Saddám je satan a hrozně mocný, zatímco bude pak už skoro úplně bez armády, a my budem konečně a hlavně zaručeně vítěz. Bůh s námi!
CR (pro jistotu). Ale co chytří Frantíci, co ten všemi mastmi mazaný Širák? Copak ten to neprohlídne? A co Svatý otec, ten musí zachovat dekorum a pacifismus má v popisu práce?
R (nedočkavě): Prkotina. Už jdu dát rozkazy.
CR (s obnovenou naději): Ledaže by zdrženlivost Svatého otce aspoň v Čechách uvedl na pravou míru náš člověk ve střední Evropě. Nejmenuje se nějak jako Metoděj Poroba?
BP (ještě ne zcela přesvědčeně): Ale jsou tu naši drzí novináři. Nezapomenou, kdo je platí? Nevyžvaní, oč nám jde a jak na to půjdem?
CR (už ji to nebaví): No, to je riziko. Ale zas vypomůžou naši lidi jinde a třeba pan Milan Vodička bude v dubnu 2003 v článku Proč válka proběhla jako po másle bájit v MF Dnes, že to vyšlo, protože Iráčané se zlomili, a domluvenou hru bude líčit, jakoby se Saddámovi Iráčané skutečně bránili ("hned poté bylo přinuceno k ústupu třicet skvělých vrtulníků Apache"), a že "nestačili odpálit nálože pod mosty"; a že za vítězstvím je "kvalita americké a britské armády". Vždycky se najdou pitomci, kteří něčemu takovému uvěří.
P, BP a R se hrozně mračí, ale co jim zbývá, než mručet na souhlas?
Autor: N. S.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |