JOSEF HROMÁDKO
Listopadové změny
I když se to nezdá,
je to právě tak:
komu zhasla hvězda,
tomu zmodral pták.




MARTIN VODŇANSKÝ
Zapomenuté jaro
Sluneční svit
je jako nit
ztracená v šicím stroji
zima se předvádí s tváří dvojí
v ranním sněhu neztratila svůj třpyt
ale po obědě snad přece jaro kojí
 
Rtuť teploměru vzepřela se kalendáři
vločky hnané větrem bubnují po mé tváři
není třeba vymýšlet si na apríla
zapomenuté jaro je špatných vtipů zlatá žíla…
 
Bezdomovec kulhá ale ještě žije
po okaté silnici bloumá melancholie
a vnucuje nám své utopie
že sluneční svit
je jako nit
ztracená v šicím stroji…

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]