PAVOL JANÍK
Špinavé čistky
Motorová víla
Zavrčala motorová víla.
Zaškrípala hrdzavými zubami.
Natrel som jej kĺby
motorovým olejom.
Stíchla
a hladko pradie
proti mojej srsti.
Už je po hlúposti.
Ústa ústia
Pery peria.
Ucho
Zariadenie na uchopenie.
Kvapky
Kôpky vody.
Prírodné zásoby
Kopy ropy.
Adminerálka I
Minerálka pre admirálov.
Adminerálka II
Minerálka pre administratívu.
Rozdiel
Chromý a chrómový.
Cpacák
Tesný spacák.
Snehové zrážky
Havárie snehových vločiek.
Vysokohorská káva
Štrbské presso.
Strojvodca ponorky
Strojvodník.
Bleskový zvodca
Hromozvodca.
Heslá pre remeslá
Obuvník obúva.
Šuster šústa.
Pravda o človeku
Ľudia šudia.
Vhodné oslovenie
Draví príbuzní.
Problém
To, čo máte na duši,
toho máte nad uši.
Sen hladného
Sendvič.
Zdokonalený chrup
Ozubený zub.
Náramne živý
Náruživý.
Povzbudzujúca správa
Dobrý človek ešte žuje.
Strašný človek
Nič nerobí, iba pracuje!
Starší páni
Seňori seniori.
Nebezpečný šport
Skok do držky.
Čestný vodič
Fair šofér.
Čestný titul
Scestný doktor.
Automobil ležan I
Sedan so sklopenými sedadlami.
Automobil ležan II
Pohrebné vozidlo alebo sanitka.
Hazardný spáč
Prespal všetky svoje šance.
PETR ZEMEK
Vítr
V noci, když je za oknem černý samet,
nespím a poslouchám vítr.
Je to můj idol.
Jen se toulá.
Nezná city, strach
ani ten spánek.
Tluče mi do skla a ptá se,
kdy zas někam půjdu.
Já mám tělo v ohni
a třesu se v zimnici.
Chci mít zase džíny černé prachem svobody,
chci zas vidět kilometry dálnic a kolejí,
ale nějak dnes nemůžu.
Víš, větře, počkej do zítřka.
Ano, dnes ne, ale zítra.
Tak se vymlouvám každou noc.
A on mi nadává.
Prý jak je možné, že se mi nechce udělat něco,
co vlastně strašně chci.
Vždycky se takhle pohádáme.
A já pak celou noc nespím.
A druhý den ráno zkouším na džíny patlat prach.
Ale večer,
večer sedím v hospodě a mám strach.
A v noci zas vítr a rány do okna.
Večer ve dvou
V kouři mystických ohňů nesměle se radovat.
Tvoje city zraňovat
touhou s obvyklou tolerancí.
Ale stejně si otevřem ten sekt,
koupený v samoobsluze
pro tuto slavnostní chvíli,
která stejně není slavná.
Cinknou sklenky,
a pak zas obyčejný sex.
Jaro
To je pohledné jaro,
když takhle na Velký pátek
začne sněžit
a na Golgotě se rouhají Kristu.
Ještě včera v naší čtvrti
vyhrávala viola
opilcům a mladým dívkám
nadupané cajdáky.
A vůbec nikdo se netvářil pietně.
Ani když si zima,
s marnivými brilianty
a rozkošnickou přetvářkou,
lehala na rozklížené máry.
A mně se zrovna tu noc
zdálo o Tobě.
Viděl jsem květiny.
Celé koberce květin.
Byli jsme spolu v prosluněném kostele.
A kromě těch orchidejí a růží
tam byly zástupy lidí.
A taky se netvářily pietně.
Měla jsi závoj
mezi těmi vlhkými
a historicky cennými stěnami,
ze kterých všichni ti svatí
vážně hleděli
na už trochu rozjařené svatebčany.
Ráno jsem vstal do nezvyklého ticha.
Třesoucí se rukou jsem odhrnul závěs,
který měl světlý vzor,
abych vzápětí spatřil smrt.
Nikdy jsem se jí nebál
- je to ženská jako každá jiná,
ale to ráno,
když jsem viděl ty holé máry
a bílou paní zimu,
kterou znám z leckteré pohádky,
jak zabíjí nevinnost,
to dnešní ráno jsem dostal strach.
A ona ustala ve vraždění.
Pohlédla mi do očí
a sinavost z její tváře zmizela.
Myslel jsem, že chce třeba koňak
a honem jsem vzpomínal,
kam jsem tu flašku včera dal.
Ale kdepak! Ani kapku alkoholu!
Bez okolků mi hned vážně začala vysvětlovat:
"Pane, krása je jako svatá rakovina.
A láska je jen jejím odrazem v zrcadle na starém zámku,
kde si obě nechutně pochlebují.
Pane, krásy i lásky je moc.
Neplačte.
To, co dnes utratím,
zítra bohatě rozkvete.
Ale Vás pane, Vás je mi líto.
Jste totiž požitkář.
Příliš mnoho milujete.
Tak moc, že z toho zvracíte.
A lidé si šeptají: To je ale troska.
Brzy umřete, pane. A bude to moc bolet.
Je mi to opravdu moc líto,
ačkoliv jsem bezcitná jak poslední děvka."
Ještě nepatrnou chviličku sledovala moji tvář.
A potom se,
s charismatem nejpovolanějšího filozofa,
vydala dorážet zbytky raněných.
A mně to ráno přišlo vhod.
Už jsem pak jen snil.
Bolelo to, to je fakt.
Ale když si představíte, že nakonec umřete.
Naposledy jsem si vysnil Václava Hraběte,
jak za mnou přišel do práce
a pomáhal mi lepit sádrokartony.
Potom jsem šli "Na špici"
a ožrali se
s patnáctiletýma holkama,
které pořád říkaly
"ty vole".
A venku zase slídilo jaro.
Pražské blues
Večer se klouže
po obloucích Karlova mostu
a v rámci slušného vychování
lehkomyslně dovádí
s příběhy nočních duší
a nevázaností moderních výloh.
Ty spíš.
Vzdálena pár okamžiků
od sepnutých dlaní katedrál
i korzujících tramvají.
Spíš
přikryta
mými kradmými pohledy
a vůní petřínského šeříku.
Spíš
a do svítání mi zbývá jenom láska.
Světla začínají žít
a ve všech knajpách
roznáší ohmatané číšnice
alkohol,
kus po kusu,
ozdobně balený
do ulepenýho skla.
Je dobře, že spíš
jako šafrán v křehkém porcelánu.
Jsi moc krásná na to,
abych Tě utrhl,
přivoněl.
A jsi moc krásná
i na omamný valčík
velkoměstské noci.
Před spaním obětuji
nějakou tu cigaretu
pražské okázalosti
a bude mi líto,
že se nehonosím erbem slavných architektů.
Postavil bych Ti alespoň nějaký chrám -
asi tak tři lodě a šestnáct bočních kaplí.
A možná bych uplácal i nějaký ten zámek.
Tak dobrou noc.
Šum města,
udiveného Tebou,
sice jen tak neutichne,
ale radši spi.
Bude to o hodně jednodušší.
Jen takové pražské blues,
hrané náladou
staletí starých cihel
a ožralých bezdomovců.
Moje unavené srdce
je už trochu opotřebované
pro Tebe
a pro radost ze vzrušení
přepychových pocitů
noci a barových (nebo jiných) neonů..
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)