Vždy jsem dával přednost klasikům. Mladé jsem nechával odborníkům. A tak jsem se řídil Slovníkem českých spisovatelů (1964). Kdo do té doby nevešel ve známost, tak tam chybí - jedna nevýhoda mládí. Další slovník již asi nevyšel!? A tak když ti mladí doputovali mezi klasiky, začínám je teprve objevovat. Jak ale, ty tehdy mladé, objevit? Když se stačili přebarvit, tak o nich víme, ale ty věrné je třeba bohužel hledat v knihovním skladě nebo antikvariátě! Když jsem totiž, někdy později po sametové revoluci, namátkově sáhl po nějakém lákavém titulu, byl jsem obyčejně zklamán a v duchu jsem si říkal: Tak jestli vydat takové dílo stát nechtěl, tak to nebyla velká škoda. Totiž když dnes něco takového, s velkou reklamou, vyjde, tak asi láká hlavně zvědavost čtenářů, o co jsme to vlastně přišli!
Nevzdal jsem to, a hledání těch dříve hodně mladých (promiňte) věrných jsem zkusil u vedení UČS! A byl jsem velmi příjemně překvapen! A proto, po prvých přečtených dílech, jsem si vyhotovil, a dále upřesňuji (abych něco důležitého neopominul) seznamy jejich vydaných děl. Je to skoro detektivní práce.
Karel Sýs: Pražský chodec II (mnoho podnětů pro další četbu), Pootevřený anděl (Pastel, Po kolikáté už?, Tvoje vrásky…), Americký účet (Lorelaj, Co se říká básníkovi…)
Michal Černík: Deset tisíc píšťal, Rozečtený život (Smyslná báseň, Nádherná rovina porozumění, Pro a proti…). Jestlipak si při nedávných narozeninách vzpomněl na svou báseň Varování?
Daniel Strož: To je můj návrat (Pohřbívání citů, Těch se vyvaruj…)
P. S. Nejde o žádné lichocení (to jsem nikdy nedělal a nedělám), ani si nemyslím, že byste si měli tohoto vyznání cenit! Jsem jen milovník dobré práce (ve všech oborech).
P. P. S. Dále již budu jen číst, a už nebudu unavovat podobným vyznáním.
VÁCLAV PELCMAN, Děčín
Autor: VÁCLAV PELCMAN
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)