Zhruba v druhé polovině roku 2004, kdy se v souvislosti s nadcházejícím patnáctým výročím listopadového »převratu« začaly objevovat úvahy o tom, co se - po patnácti letech - změnilo, jak se cítíme, jak žijeme, vyšly shodou okolností (nikoliv náhodně, neboť i nakladatelé kalkulují s výročími) i dva texty (divadelní), které se některými svými znaky vymykaly standardu. Byly reflexí listopadu 1989, ovšem reflexí psanou ne dnes, ale před lety. V jednom případě reflexí hodně bezprostřední, v druhém o pár let pozdější.
   Michala Viewegha RŮŽE PRO MARKÉTU ANEB VEČÍRKY REVOLUCIONÁŘŮ jsou jen o rok mladší než oněch vzpomenutých patnáct let. Brněnské nakladatelství Větrné mlýny je vydalo - podle údajů v knize - z rukopisu, který vznikl před čtrnácti lety, v roce devadesátém. To jest v roce, kdy vyšla Vieweghova prvotina Názory na vraždu (text sám je z roku 1986) a kdy Viewegh začal pracovat na Báječných letech pod psa (1992). Chtěl tehdy - jak vzpomíná v jednom z rozhovorů - »prorazit«, získat pozornost alespoň u nakladatelů. Uvažoval moudře a pragmaticky. V době »přirozené« konjunktury disidentské literatury, kdy se navíc očekávala i »nějaká« reflexe minulosti, bylo možné »prorazit« - podle jeho odhadu, mimochodem velmi přesného - knížkou, udělenou živě, plasticky, méně černobíle (podtrženo mnou a hlavně s humorem. Vznikla Báječná léta pod psa, Viewegh »prorazil«, nejen u nakladatelů, ale zejména - což bylo rozhodující - u čtenářů. Růže pro Markétu byly, oproti Báječným létům pod psa, výpovědí o současnosti, výpovědí hodně bezprostřední. O to jsou dnes zajímavější. V kontextu Vieweghovy prózy, i v kontextu próz a divadelních her (viz například Nuly Pavla Kohouta, in Hry v posteli, Paseka 2001), usilujících o celistvější reflexi polistopadové skutečnosti, o rozpoznání tzv. Ducha doby (Eva Kantůrková). Kladoucích mj. otázku, jak se listopadové nadšení a »vstřícnost« zúročily v kvalitě života lidí i společnosti.
   Vieweghova hra má lehce ironický a ironizující i moralistní nádech (o »morálce« hovoří záložka knihy i kritikové). Po tři prosincové večery sledujeme v obývacím pokoji manželů Novákových, literárních historiků, bohemistů, co se v té době děje na ulicích i na jejich pracovišti. Irena je momentálně zaměstnaná péčí o děti, Hugo působí na pražské filozofické fakultě. Pedagogem je i jejich podnájemník, dr. Vybíhal (neustále »vybíhá« pro noviny), specialista na dětskou literaturu. Beáta a Románek jsou studenty, členy studentského stávkového výboru. Rozpis postav zahrnuje i dvě osoby »nepřítomné«. Jedna z nich patří dokonce k protagonistům příběhu, točí se kolem ní zápletka. Zápletka, odpovídající profesi a zájmům aktérů, korespondující s děním na ulicích, s požadavky, formulovanými u příležitosti nejrůznějších setkáních. Z místa vedoucího katedry a z fakulty vůbec má odejít profesor Zounek, to jest ona »hlavní« fyzicky nepřítomná osoba, jménem i vlastnostmi připomínající osobu existující, konkrétní. (Už recenze v Tvaru upozornila na nesrovnalosti - záměrné?! - v křestním jménu, pokud jde o rozpis a text, »nesrovnalosti« jsou i ve vyznačení katedry, tentokrát mezi textem a - autorovou - předmluvou.) Novým vedoucím se má stát Hugo, s čímž panuje všeobecný souhlas. Připíjí se na revoluci, na lásku a pravdu, na duševní zdraví. Lehce kritický tón vnese do jednání Hugo, kající se z toho, že mu ujíždějí vlaky plné nových podnikatelů, vagóny plné nových funkcionářů. Nechystá se vydělávat ani na stáncích s hamburgry, ani na ořezávátkách s podobiznou Waldemara Matušky.
   Vztahy a situace se zauzlí v jednání třetím. Ukáže se, že vzývání svobody bylo a je u některých motivováno touhou zviditelnit se, rivalitou (milostnou) i nutností kompenzovat někdejší prorežimní a prozounkovskou angažovanost. Irena vytkne Vybíhalovi (s nímž ji kdysi pojil milostný vztah): »Vždyť ty se chováš jako oni.« Přizná se, že i ona se nechala unést »tou všeobecnou... řekněme náladou«, nechala si vnutit »ten model chování«, který se v těch dnech zdál tak přirozený a logický. Vyzná se z lásky a obdivu k Hugovi. Neboť tento »kladný hrdina« zůstal věrný sám sobě. Doufá a předpokládá, že Hugo bude hledat pravdu, která by mohla spolu s láskou zvítězit nad lží a nenávistí, i vůči Zounkově dceři Markétě, po léta prožívající trauma ze vztahu, jejž zaujali a zaujímají vůči jejímu otci studenti, její spolužáci.
   Kladný hrdina« přijde domů podnapilý v doprovodu dvou patřičně rozveselených studentek. Pronese další, v pořadí už třetí parodii na zounkovské uvažování o literatuře. Zazní v něm ovšem nové tóny (obsáhne mj. i otázku, kdy psát a za kolik), Hugo je najednou »jaksi« vstřícnější, i vůči těm, s nimiž dosud jednal s určitým odstupem. Sklidí potlesk. Jen Irena - pláče.
   Viewegh respektuje jednotu místa, času, děje. Výběr postav je střídmý, charaktery odstíněné. Snad jen »proměna« Huga je trochu náhlá, hraje do not autorovi, jeho záměru. Jinak jsou poznání, že ne všechno se »má« tak, jak sobě i nám namlouvají jednotliví aktéři, rozpory mezi slovy a pohnutkami signalizovány »včas«. Viewegh se v Růžích pro Markétu představuje jako »zapisovatel« nadaný pozorovacím talentem, intuicí, schopností postřehnout v pravou chvíli »zárodky« možných budoucích problémů. Zaznamenat »pod veselou slupkou« věci nadmíru vážné. Rozhodující nejsou dr. Zounkové, ale kvality těch, kdož po listopadu 89 přišli a přicházejí na scénu. Čtete a v mysli se vám bezděky vybaví epilog Báječných let pod psa. Kdy Kvidův bratr Paco odjíždí na stipendijní pobyt do USA s pocitem, že mu revoluci někdo ukradl. A kdy otcovu slibnou kariéru »utnou« v Praze pozitivní lustrace. Další, samostatnou kapitolou jsou Báječná léta s Klausem, patří do kontextu literatury, zmiňované v úvodu.
   Hrou »o revoluci« je i POHROUŽENÍ ANEB KDYŽ SE U NÁS REŽIM MĚNÍ Daniela Strože. Vyšlo poprvé, ještě bez onoho výmluvného aneb v titulu, v roce 1995. Vydání v CZ Books, s.r.o., 2004, je vydáním druhým. Text, kromě onoho doplňku v názvu, nedoznal podstatnějších změn. Opraveny jsou tiskové chyby, v jednom dvou případech upřesněn historický kontext, akcenty. Daniel Strož, který sledoval listopadové dění z Mnichova (do SRN odešel v roce 1968), skládaje v ně zřejmě velké naděje, píše v Pohroužení, po pěti letech zkušeností s režimem, jenž z listopadu 1989 vzešel, kontroverzní, politický pamflet s groteskními rysy. Karikuje, paroduje, staví na paradoxu proneseného a reálného, komického a tragického, zjednodušuje, nadsazuje. V groteskním duchu jsou vystaveny předscény a obrazy; groteskně, počínaje jménem a konče vnitřním i vnějším ustrojením, jsou pojaty postavy. Před očima diváka či přesněji čtenáře defilují osoby, které stanovisky, gesty, výroky poukazují ke konkrétním politickým lídrům, k »oporám« revoluce (v jednom případě je shoda jména - v roce 1995! - vskutku čistě náhodná). K nim se připojují i postavy »fiktivní«, vyhraněné »typy« sociální i politické, historické i dobové. Jejich ústy (a slovníkem) promlouvá šlechta, církev i hrabivci, lidé bez skrupulí. Reprezentanta, mluvčího má ve hře i starý režim. Je - autorem - vybaven váhavostí i skepsí, pokouší se - nepříliš účinně - čelit nátlaku i před ním kapituluje, zejména v okamžiku, kdy na zámečku spoluparafuje »dohodu«. Strož jej »obměňuje.« Předvede jej v roli bezdomovce a jako jednomu z prvních mu dává »prohlédnout«. Značně variabilní jsou i takzvaní poskoci, rekrutují se z nich postavy »vedlejší«, nejrůznějších profesí a významu. Vše je podřízeno jedinému záměru - zesměšnit neobratnost, rétoriku, plané sliby, předvést - skrze karikaturní nadsázku -, jak se v listopadu 1989 dělaly »ty převratný věci« a jaký byl a je jejich efekt, sociální, lidský. Neboť o ty důsledky, o polistopadové zkušenosti tu běží především. Strhnout ze slov pentle a pozlátko. Bazíruje se na detailech, známých, v mnoha případech dnes už doslova legendárních. Začíná se na prostranství se sochou osedlaného koně, cinkáním klíči, rozpaky, zda už je to opravdu ta chvíle, ten signál, ta revoluce (»mohla by to bejt i provokace«). A končí nadšeným, že »je to opravdu tóóó«! Hra může pokračovat. Lidé a názory se střetávají v hospodě Na špalku, ocitáme se na zámečku i na zámku. A vracíme se znovu na prostranství s koněm, jen staré firemní štíty Masna, Tuzex aj. jsou nahrazeny nápisy Baťa, McDonald, mění se ovšem i adresáti výzev k odstoupení.
   Už jen z tohoto výčtu je zřejmé, že nic nechce a nemá být zapomenuto. Na prostranství i na zámečku se hovoří mj. o obnově socialismu na plně demokratických a humánních zásadách, skloňuje se křehký duch sociálního smíru, udělují se (a přijímají) řády a vyznamenání, v telefonu se ozve Londýn, Moskva, o podporu přichází poprosit i Hurvínek, poskoci na sebe berou masky Gorbačova, Bushe st., Thatcherové, Miterranda a Kohla. Evidentní je »přetlak« prožitků, pocitů, deziluzí, hořkosti z manipulací s lidmi, jejich nadějemi. Má a chce být vyjádřeno maximum z poznaného a pochopeného. Hýří se nápady, fantazie pracuje naplno. Některé postřehy jsou vynikající, provokativní, detaily čitelné i méně čitelné, diskusní. Pamflet se mění v divadélko, v mumraj masek, lidí, odezní i přímá polemika. Tempo se zrychluje, svět se řítí dopředu nepředvídatelnou, takřka šílenou rychlostí. Klid nastane v okamžiku, kdy v hlavách lidí začne znovu »zrát« rozum. Groteska končí, divák by mohl odejít. Strož jej však ještě pozdrží. Připojuje dovětek. Historický či historizující, symbolický. Gramodeska s nahrávkou Internacionály, jež se na počátku zadrhla po několika taktech, se nyní rozezní naplno.
   Cíleně nastolené západní tržní, rozvinuté hospodářství nepřineslo slibovaný, kýžený výsledek. Diktát trhu peněz, zboží a kapitálu uzurpuje »sociálno« i politiku, u nás i ve světě. Sugeruje, respektive usiluje sugerovat filozofii zisku, peněz. Plodí nové rozpory, paradoxy (»paradoxem« je - svým způsobem - i Strožovo Pohroužení). »Povahu« režimu stvrzují i kauzy roku 2004 a z počátku roku letošního. Politické téma? Ne, jen reflexe popřevratového klimatu, dilemat, které dnes prožívají lidé! Zápas o svobodu, o sociální spravedlnost pokračuje, hledá nové »podoby«, jež by obsáhly zkušenost historickou i novodobou.
   Knihu Daniela Strože Pohroužení si můžete koupit nebo objednat ve Futuře za 149 Kč

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]