Německý spisovatel, dramatik, pedagog, lékař, vědec, revolucionář Georg Büchner se dožil pouhých dvaceti čtyř let. Byl o tři roky mladší než Karel Hynek Mácha a přežil ho o jen pár měsíců. Jsou to osobnosti bezpochyby rozdílné, ale jejich životní pocit, citlivé vnímání sociální skutečnosti a odpor k mechanismům deformujícím a ponižujícím člověka, zapálení pro možnou revoluční změnu vykořisťovatelského systému, je silně sbližuje.
   Máchova Viléma, hrdinu velkolepého Máje, dostaly do jeho životní situace odsouzeného otcovraha nespravedlivé společenské poměry, stejně tak protagonistu Büchnerovy hry VOJCEK dohnalo ke zločinu jeho okolí, pro něž bylo jeho nízké sociální zařazení důvodem jen k šikaně, ponižování, což vše ve výsledku vedlo k totální destrukci jeho lidské existence. Svět zmaru, deprese, beznaděje, nelidského týrání, ponižování, odcizení – takový je obraz, který nabízí nové zpracování Büchnerova Vojcka (v překladu Ludvíka Kundery) na scéně Divadla na Vinohradech. Toto vidění, významně se lišící od více nedávných pražských inscenací (jen namátkou v Činoherním klubu roku 2000 nebo ve Švandově divadle roku 2004), je dílem nově angažovaného režiséra Daniela Špinara (nar. 1979), který potlačil romantické souvislosti dramatu, a zdůraznil v díle nepochybně přítomný prvek naturalismu. Ve shodě s prvními inscenátory těsně před a po první světové válce vnímá i souvislost s expresionismem a nalézá ve hře i potence absurdního dramatu.
   Na střídmě zaplněném jevišti visí obrovský reklamní billboard. Na něm je tvář načančané blondýny s mobilem u ucha. Křiklavě nevkusný plakát jevišti dominuje neustále, po celou dobu rozvíjejícího se Vojckova příběhu, jehož tragické vyústění je důsledkem nemožnosti komunikace v krutém a k bídě člověka netečném světě. Výmluvný je ovšem slogan na billboardu: „Hello everyone!“ Inscenátoři tak zpřítomnili „dávný“ Büchnerův svět, kde chudý a bezmocný může jen trpět, snášet ústrky či lhostejně přihlížet, když se týkají jiných, případně zešílet či skoncovat se svým bídným bytím. Život však skýtá otevřené možnosti pro ty mocné. Pro Hejtmana (přesvědčivě ho hraje Martin Stropnický) je držení moci prostředkem pro parazitování na chudácích, kteří se nechají zotročovat za žebrácký groš, pro Doktora (Václav Vydra) je moc cestou k neodpovědným, pavědeckým experimentům na lidech, zupácký a násilnický Plukovní tambor Michala Novotného využívá moci k tomu, aby tvrdě prosadil svou vůli, bezohledně pro sebe urval, co si zamane – i Vojckovu Marii násilnicky, a přitom s naprostou lhostejností připraví o čest.
   Vynikající jsou výkony Pavla Batěka v hlavní roli a Lucie Štěpánkové, představující Marii. Bez velkých gest přibližují prostý pár vzájemně oddaných lidí, kteří se podporují na cestě nesnadným životem, společně se pokoušejí předejít krizi svého vztahu, která však neodvratně musí přijít, aby nakonec tragicky zmařila jejich životy. Skvěle si se svou rolí poradil i hostující Michal Kern. Hraje Blázna, který je nechápajícím (a možná že jediným chápajícím) svědkem Vojckova příběhu, svými výkřiky a gesty komunikuje i s diváky, pohrává si s nimi, dráždí je mrazící přesností ztvárňované postavy. Stejně působí okamžiky, kdy se jeviště zaplní početným davem lidí, jen přihlížejících a lhostejných, podobajících se ve svých úkonech, svých zájmech; všichni jsou mlčenlivými oběťmi všeobecné manipulace. Do toho všeho zaznívají nepříjemné zvuky kapající vody či o sebe narážejících kusů železa, aby dotvořily bezútěšnou atmosféru na jevišti předváděného světa, nesoucího nepochybně rysy nejen předbřeznové doby, ve které žil Georg Büchner a k níž cítil nepřekonatelný odpor, vyjádřený i v jeho proslulém letáku z roku 1834 vyzývajícím ke vzpouře: „Mír chýším! Válku palácům!“

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]