Při příležitosti mezinárodního veletrhu Svět knihy slavnostně odhalili v sídle Ottova nakladatelství v Křišťanově ulici na pražském Žižkově bronzovou bustu Jana Otty, který se do paměti národa průkopnicky zapsal svou knihkupeckou a nakladatelskou činností.
   Bustu, kterou odlil umělecký slévač Petr Dvořák, odhalil její autor, akademický sochař Miroslav Pangrác, zasloužilý umělec. Aktu byl rovněž přítomen Michael Kugler, pravnuk Jana Otty. Ředitel současného Ottova nakladatelství Vlastimil Svoboda ve svém vystoupení řekl, že Otto se zřejmě navždy stane nejvýznamnějším nakladatelem celé české historie. Za pouhých 200 let nikdo nedokázal překonat šíři jeho nakladatelského záběru, jeho úsilí, s nímž všestranně rozvíjel českou literaturu. »Proto se hlásíme k jeho odkazu a čerpáme z něj, navazujeme na něho rozvojem původní české encyklopedistiky a literatury. Busta nám pořád bude připomínat hlavní poslání Ottova nakladatelství - šířit umění českého a slovenského slova, vzdělanosti a lásky ke knize,« zdůraznil Svoboda.
   Jménem žijícího Ottova příbuzenstva pak M. Kugler poděkoval všem, kdo se zasloužili o uchování podoby jeho praděda pro další generace. Vyslovil naději, že v této nelehké době, kdy jsou v České republice ničeny nejen kulturní statky, »neskončí pradědečkova bronzová busta ve sběrných surovinách, jak tomu u nás bývá již několik let.«
   Pro úplnost připomínáme, že Otto se vyučil knihkupcem a v letech 1862 až 1869 pracoval jako disponent v tiskárně bratří Grégrů. Dva roky nato se stal po svém tchánovi majitelem knihtiskárny a nakladatelství v Praze, od roku 1874 též knihkupectví. Na pražském Karlově náměstí kupuje Otto roku 1883 dům, kde jeho nakladatelství sídlí. Roku 1899 dokonce zakupuje filiálku ve Vídni. Jeho podnik má pověst nejvýznamnějšího nakladatelského domu na konci 19. a na počátku 20. století.
   Otto se rovněž zařadil jako osobitá postava mezi zakladatele Spolku českých knihkupců a nakladatelů. S J. R. Vilímkem, F. Topičem a J. Vilímem spoluzakládá Českou grafickou unii a dostává důvěru stanout v jejím čele.
   »Jsem rád, že jste se přišli podívat na moji práci,« řekl přítomným účastníkům sochař M. Pangrác, který se zmínil o dalších svých dílech. Pantheon Národního muzea v Praze »zabydlují« jeho busty Karla Havlíčka Borovského a Karla Čapka, Vinohradské divadlo busta velké české herečky Otýlie Beníškové, národní umělkyně, která v roce 1907 tuto divadelní scénu otvírala. Také lázeňská karlovarská kolonádu nese stopu Pangrácova umění - bustu Josefa Zítka, architekta Národního divadla. Málokdo ví, že v holandském Rotterdamu je pochován hudební skladatel František Škroup, autor melodie české hymny. Na Škroupově hrobě se nádherně vyjímá právě Pangrácova socha Jaro české hudby, personifikující slavné počátky ryze české muziky, které pak dali světový rozměr Antonín Dvořák a Bedřich Smetana. Jak ve svém zamyšlení uvedl sochař Pangrác, Jan Otto se narodil v roce 1841 v Přibyslavi na Havlíčkobrodsku, a v témže roce přišli na svět i Antonín Dvořák a literární velikán Julius Zeyer. S Dvořákem i Zeyerem Otto rovněž spolupracoval. Známá je také Pangrácova socha prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, umístěná v Rakovníku.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]