O co komu jde?

   V posledních týdnech jsme svědky nebývalého zájmu českých politiků o Kubu. Zdá se, že je to vítané téma i pro pražské sdělovací prostředky, především pro ty, které si demokracii pletou s lokajstvím. A tak Kuba, ještě ne tak dávno u nás nazývaná ostrovem svobody, je nyní tím nejhorším, co prý snad na západní polokouli existuje.
   Řeč je o rezoluci, v níž má být Kuba označena za porušovatele lidských práv a na jejímž sepsání či koncepci se spolupodílí Česká republika.
   Bylo by naivní tvrdit, že na Kubě je všecko v nejlepším pořádku. Jenže právě tak by bylo možno mluvit o Číně a dalších státech, které se neřídí zrovna demokratickým "mustrem" Západu. S Čínou ovšem USA, Francie, SRN a další země čile obchodují.
   Proč tedy ten nebývalý zájem o Kubu?
   Sluší se připomenout, že v roce 1903 došlo mezi tehdejším kubánským režimem a USA k dohodě, podle níž byla Spojeným státům americkým pronajata vojenská námořní základna Guantánamo na 99 let. Snadno si proto každý spočítá, že příští rok tato smlouva vyprší. To znamená, že USA budou povinny tuto vojenskou námořní základnu vyklidit. To se jim ovšem nechce. A protože Fidel Castro se nemá k tomu, aby se americkému politickému i ekonomickému nátlaku podvolil, ve Washingtonu vzrůstá nervozita.
   Pravda, Spojené státy se mohou zdráhat Guantánamo vyklidit. Tím si ovšem proti sobě popudí světové veřejné mínění. A tak hledají jiné možnosti, jak si na Kubě zachovat svoji přítomnost. Kromě zmíněné rezoluce je to sázka na disidenty. Ti by měli podle scénářů, osvědčených ve střední Evropě, převzít moc a podrobit se vůli zahraniční politiky USA.
   Proto jsme svědky toho, že verbíři do NATO se stávají i v této hře ochotnými figurkami.
   Proč při ní mají svou úlohu pražští ochotníci?
   Odpověď je velice prostá. Praha měla a pořád ještě má své místo při rozehrávání různých mezinárodních politických scénářů. Jestliže za bývalého režimu Moskva přisuzovala ve své politice Praze významné postavení, pak se to po sametové komedii jen otočilo. Úkoly, které Praha dříve plnila či měla plnit směrem západním, dnes přebírá a dělá poskoka pro změnu pro druhou stranu. Nedivme se proto, že z Prahy vyjíždějí verbíři přesvědčovat politiky v pobaltských republikách a jiných státech o výhodách členství v NATO; nemělo by nás tudíž překvapit, že se ochotně zapojují i do hry kolem Kuby. Zadarmo to jistě není. Politické ostruhy i jiné výhody se dají získávat lecjak. Třeba i službičkami pro ty, kteří se umí odměnit.
   A na vysvětlenou: v roce 1968 a 1969 jsem byl v Chebu předsedou Společnosti pro lidská práva. Nemám sebemenší zájem lidská práva zlehčovat. Netvrdím, že na Kubě je z hlediska politického všecko v pořádku. Nejsem ale tak naivní, abych nevěděl, o co pod rouškou lidských práv někdy doopravdy jde.
   Třeba teď v případě Kuby!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]