(Výstava fotografií Milana Jankoviče)
   Mezi hospody, které dbají na svou pradávnou dobrou pověst, patří zcela určitě pražský hostinec U Pinkasů, nejstarší v hlavním městě. Od své rekonstrukce a znovuotevření v roce 2002 neuplyne jediný měsíc, aby se tu něco zajímavého nedělo. Zrovna teď, u příležitosti 161. výročí, kdy sem formani z Plzně přivezli poprvé plzeňské pivo, otevřeli zajímavou výstavu (potrvá do konce května 2004) fotografií Milana Jankoviče "Obsluhoval jsem Bohumila Hrabala", spojenou s výstavou do letošního roku nezveřejněného souboru spisovatelových koláží.
   Je to výstava důstojně připomínající 90. výročí nedožitých narozenin "váženého pinkasovského štamgasta" Bohumila Hrabala.
   Zajímavý list k výstavě napsal nesporně dnes největší znalec života a díla Bohumila Hrabala Radko Pytlík, v němž mj. uvádí: "Blízký vztah Hrabalův k hospodám je všeobecně známý. Literární historikové objasnili, jakou roli hrály hospody v jeho tvorbě. Jako básník snivě melancholických nálad nacházel pan Hrabal v hospodách a hostincích svou 'hlučnou samotu', ovíjel se pavučinami lidských hovorů a napájel se ze studně každodenní člověčiny." A nebyl by to Radko Pytlík, aby nepřipomenul i některá velmi bolavá místa spjatá se životem velkého spisovatele: "Po sovětské okupaci Československa a po poměrně plodných letech šedesátých se opět setmělo a česká kultura žila a žije vždy pouze o 'přestávkách'. A sedící mlčeli a naslouchali, tiše upíjející svou 'hladinku', jak pan Hrabal vypráví, ale ztichli, i když zarputile mlčel, neboť byl okouzlujícím člověkem a snad nejvzdělanějším českým spisovatelem. Přicházel k Pinkasům i mezi lidi zatím neznámé, vždy s otevřeným srdcem a myslí plnou pozoruhodných a vtipných nápadů. Za všechno se v Čechách platí. Pro tehdejší 'věrchušky' byl nic neznamenajícím klaunem, vhodným jen jako reklama pro cizinu, pro někdejší 'trpitele', v duchu snící o teplých 'pelíšcích', byl konjunkturálním 'zbabělcem' a nedostatečným hrdinou. Tento nervní, nevýslovně citlivý a přemýšlivý člověk procházel zaživa doslova očistcem."
   Literární vědec a spisovatel Radko Pytlík končí svou krátkou úvahu širším pohledem na úlohu kultury a literatury v soudobé společnosti: "Stále zaznívají hlasy, zda je literatura a kultura určena pro širší vrstvy, anebo jen pro lidi vzdělané a odpočaté. Ostatním je prý vyhrazena ohrádka 'masové' kultury, televizní zábava, showbyznys a hluk diskoték. Pan Hrabal však vynašel básnický jazyk pro všední den - a proto patří všem! Kdyby tu s námi seděl nyní U Pinkasů, určitě by se ušklíbl a s rozesmátýma očima by se optal jízlivě: 'Pánové, čím překvapíte českou veřejnost?'"

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]