Sbíral korunku po korunce, pravidelně vybíral sídlištní popelnice v pražském Jižním Městě, zahnutým háčkem vytahoval z kontejnerů zálohované lahve. Do Prahy přišel z Písku, vůbec ne jako Vilík Ratkin ze Šrámkova Stříbrného větru, ale jako obyčejná ruina. Všechno na světě se mu zhroutilo. I pes od něho utekl a nakonec zdivočel. Bezdomovec dávno ztratil pojem času, jeho obličej v jednačtyřiceti letech připomínal tvář starce. K suchému rohlíku připíjel od časného rána zapáchající krabicové víno, občas si přilepšil okenou. U červeného Penny Marketu prosil každodenně o desetikoruny. Kupující se ho štítili a vyhýbali se mu obloukem.
   Pak najednou zmizel a nikomu nechyběl.
   Když Prahu pohltil soumrak a když mrzlo až praštělo, ukryl se do jedné z popelnic s tříděným odpadem, ulehl mezi denní tisk a mezi odhozené balíky reklamních publikací bohatých firem a mezi balíky sídlištního měsíčníku Klíč. Pod tělo si podestlal vyhozené Fučíkovy, Seifertovy a Nezvalovy spisy. Některé byly opatřeny autogramy. Pod hlavu si položil výbor z díla Josefa Václava Sládka Světlou stopou a Hasičský kalendář z roku 1920. Do modré popelnice prosvítal paprsek pouličního světla a než mu mozek zatemnily patoky dovezeného španělského vína, do ticha noci si nahlas slabikoval: "Tak zle není, jako bylo / v mnohý zašlý hlas, / přečkali jsme mnohou psotu, / přečkáme ji zas."
   Ještě než tvrdě usnul, stačil si otevřít stránky knihy Julia Fučíka a zamlženým zrakem přehlédnout jeho smutnou reportáž O muži, který obědval žárovky.
   Když se na všechno smutné nakonec přišlo, Mladá fronta DNES uveřejnila vcelku zanedbatelné řádky pod titulkem Tuláka slisovali spolu s odpadky: "Popeláři ho omylem vysypali i s odpadem do sběrného vozu. V něm se udusil, když se dostal do lisovacího zařízení. Nešťastníka našli až v polovině března 2006 pracovníci třídírny komunálního odpadu v Kamenných Žehrovicích na Kladensku, kde se zpracovává tříděný odpad z celých středních Čech a z Prahy."
   Čest jeho světlé památce!
   Nebožák se stal prvním českým bezdomovcem, který se změnil v obyčejný slisovaný cár papíru, prošpikovaný lidskou krví, kostní moučkou a trochu i duší člověka, jenž se ocitl úplně na konci cesty.
   Nestačil se odrazit ode dna, nikdo z lidí mu ani prstem nepomohl.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]