Chceš-li zabít, miř sám na sebe!
Někteří lidé věští jen pěstí.
I bouři můžeme milovat, dokud nám blesk neuhodí do domu.
Kdyby nebylo humoru, po každém klopýtnutí bych upadl.
Raději nesu kilo peří než kilo olova.
Skromnost je pěkná vlastnost. Proč ale celý život paběrkovat po jiných?
Spěch zpomaluje myšlenky a city.
Ticho je vše, co mi nepovíš.
Váhání je nejdelší cesta.
I kalný proud umí očistit sám sebe.
I krásné ženy chřadnou závistí, pokud je včas neosloví sama moudrost.
Definovat lásku se nevyplácí. Neznám těžší práci.
Opakem pravdy je lež. Nikomu ale nepomůže blýskavý úlomek pravdy, kterou jsme slyšeli příliš často.
Vrásky neumyjí ani vytrvalé lijáky.
Starosti často váží víc než všechna zavazadla uzamčená na nádraží.
Život je v mnohém kruhovým honem.
Horečka nestoupá vinou rtuti.
Vždy znovu zabolí potkávat neholé věty o holi.
Někdy stačí jediný krok navíc.
Mlčení je někdy nejsrozumitelnější řeč pod sluncem.
Nejdéle měříme hlubiny brázd na čele.
Každý plot, který jsme v dětství přelezli, byl nejvyšší. Teď stále častěji padáme do příkopů.
Okamžik je pramen věčnosti.
Dejte mi pevný bod, nepohnu ničím.
Jenom některé hlasy chceme slyšet.
Jen planost plodí věčný klid.
I zbytečné slzy v očích dlouho pálí...
Málo pro člověka po skluznici náhod smýkat se a čekat.
I velcí zločinci bývali kdysi malými dětmi.
Autor: Vladimír Brandejs
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |