Z průběhu několika narážek v ději a v závěru Mostu aeskulapů, třetího ze série příběhů, k jejichž napsání vyprovokovaly a inspirovaly Valju Stýblovou medicínské zážitky a poznatky, bylo v roce 2001 víc než jen zřejmé, že autorka má už připraveny a promyšleny další nové zápletky a témata. Stejně zajímavé a originální. A že k dosavadním protagonistům přibudou - zřejmě - protagonisté noví, reprezentanti generace »nejmladší«, studentské. Konkrétně Kay, nevlastní syn Chárona, vylíčením jehož tragické lásky k malé mořské víle, k Natálii, série v roce 1997 začínala, a spolu s ním pak člověk »nový«, studentka medicíny Gita, dívenka z východního Slovenska. To ona je - jak se ukáže, ohrožena syndromem takzvaného ONDININA PROKLETÍ, zmíněného a avizovaného v názvu knížky (Šulc a spol., 2003 - jak vidno, i v tomto případě je dodržen dosavadní dvouletý interval ve vydání jednotlivých svazků!). To jest poruchou dýchání, výpadkem dechu při spánku, nazývaném - obrazně - »zapomenuté dýchání«. Bájná víla Ondina jím kdysi ztrestala muže, jemuž obětovala své mládí a svou nesmrtelnost a který ji zradil.
Stýblová zhodnocuje v nové próze styl a přístupy, které si vypracovala ve svazcích předchozích. Totožné jsou i některé akcenty, zejména akcenty etické, mnohé je ovšem i odlišné. Stýblová se neopakuje, je jedinečná, originální ve výběru, konkretizaci a zachycení pocitů, v celkovém vyznění. A překvapuje. Citem a smyslem pro specifiku, krásu a odlišnosti krajiny a přírody. Nádechem místy až lyrickým.
Tentokrát se vypráví příběh jediný, další osudy a příběhy do něho vstupují jen útržkovitě, doplňkově, v sumarizujícím sdělení. Všichni protagonisté, mladí i starší a staří, jsou poznamenáni svou profesí, všichni mají i své privátní vztahy a bolesti, naděje. František (psychiatr) je člověk veskrze úspěšný, společenský, vstřícný, navazuje přátelství lehce a rychle, jakoby mimochodem, získává sympatie a důvěru, nicméně i jeho život má své stíny. Vilma (psycholožka), nyní už Cháronova žena, vykazuje sebekázeň více než úctyhodnou, dovede zasáhnout do chodu věcí, uklidnit zvířenou hladinu emocí, respektuje individualitu druhých. Cháron (soudní patolog) zůstává - i po svatbě, zatím! - osamělý, uzavřený, jeho bolest ze ztráty Natálie ještě neodezněla. Zvláštní »holkou« je Gita. Je to rozený mim. Nesnáší frázi, sentiment, přetvářku, je vzácně pravdivá, spontánní. Je to výborně napsaná postava. K trojici českých lékařů se v určitém okamžiku připojuje i lékař slovenský. A jsme u jednoho z podstatných rysů nové prózy Valji Stýblové - Ondinino prokletí je knížkou česko-slovenskou. Nejen pokud jde o aktéry a mluvu (hovoří se v ní česky, »moravsky« a slovensky). Ale - a zejména! - pokud jde o krajinu, o přírodu, o reálie, o mentalitu. Čtveřice (česká) projíždí - při hledání Gity, která se »ztratila« z Prahy - Čechy a Moravu, aby nakonec zakotvila na východním Slovensku. Na vesnici i ve městě. Stýblová zachycuje reálie se znalostí věci, vystihuje - a to je rozhodující - atmosféru toho kterého kraje, kouzlo, jímž působí a které vyvolávají jasné a svěží ráno, soumrak, podvečerní či noční procházka lesem nebo horským údolím. Ondinino prokletí je tak svým způsobem holdem kráse české, moravské a slovenské krajiny. A spolu s tím i holdem přátelství, profesní spolupráci, kolegialitě, lékařské etice. To díky jim je zrušeno Ondinino prokletí, alespoň v případě Gity a jejího dítěte.
Kontinuita řady není narušena, nikde se nevybočuje z kontextu dosavadních sdělení. Stýblová se neopakuje. »Dotahuje« postavy už známé, osvětluje jejich jednání, jeho motivaci, vytváří postavy nové. Vyznává se z víry v sílu a perspektivu vztahů, založených na respektu vůči druhým a na pravdě. Důvěřuje v lásku. Píše aktuální knížku. Nenásilně a nezprofanovaně aktuální. Díky samozřejmosti, neformálnosti, s níž reflektuje city a smysl pro česko-slovenské partnerství a vzájemnost, pro česko-slovenskou minulost i přítomnost.
Autor: Hana Hrzalová
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)