Pod "obsazeným" názvem MILOSTNÝ PŘÍBĚH (stejnojmennou knížečku veršů za války napsal a vydal Jan Pilař) a na ještě obsazenější téma lásky proto nešťastné, že nikoli slepé a bezohledné, představuje se Bohumír Petr (nové jméno mezi dnes knižně publikujícími autory, sbírku 24 básní vydalo pražské nakladatelství Akropolis na sklonku roku 2006 s ilustracemi Josefa Velčovského), básník už zřejmě nemladý, uchvácený beznadějnou láskou k mladičké ženě, jako pěkně rozpolcený muž, jemuž ovšem, jak sám ví a říká básní Co my víme, není rady a pomoci.
Na jedné straně manžel, který není s to odkopnout svou ženu, když hřebeček srdce přešel / z trysku do poklusu (anebo, jak naznačuje poslední báseň, do postávání) a jedna dívka, jejíž boky osedlal svými dlaněmi, nejen pospíchá do jeho snu, ale už se v něm i zabydlela; na straně druhé muž po kratičkém intimním sblížení zoufale stále myslící na mladou bytost, s níž bylo nevýslovně dobře.
Jak nepomyslet na Bezručovo Jen jedenkrát, přestože tento Petr píše kratičké básně, někdy jen o třech verších, a neelegicky, ne z odstupu, zato vyčítavě, že doma sám na sebe čeká / se svými předsudky / se svými zásadami / se svou bázlivostí / se svou slabostí.
Jako už tolik básníků před ním i on píše z lásky nenaplněné a asi ani nenaplnitelné. Ale co je jedině důležité: své žalování máji, totiž měsícům a životu po zřejmě ambrou vonící novembrové lásce, nejméně v polovině čísel skutečně proměňuje v poezii. Tu a tam by básni prospělo zkrácení (v Milostném dopise poslední dva verše) a sbírce vypuštění čísel ještě nedotažených (Miláčkovi), báseň Zlobíš mě by byla lepší, kdyby končila veršem Jako bys to všechno věděla (a ne nevěděla). Ale myslím, že autor tohle už ví sám a ještě se s ním rádi setkáme.
Autor: Milan Blahynka
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)