Na pražské Staroměstské radnici se 27. července 1944 sešlo ctihodné shromáždění většinou uniformovaných historiků SS a wehrmachtu, převážně Němců, ale i svatováclavsky vyznamenaných Čechů. S neobvyklou pompou přítomní vytvořili Ústav paměti národa a říšskou nadaci pro vědecké bádání, instituce později přejmenované a sloučené v "Badatelský ústav Reinharda Heydricha".
   Ústav si stanovil za svůj posvátný "vědecký" cíl bádat a dokazovat, že české země byly po tisíciletí a vždy budou německým prostorem. Ústav se rozhodl zkoumat na vědeckém základě rozpínavost českého živlu, tisíciletou poťouchlost rasy smějících se bestií a shromažďovat o nich důkazy. Součástí dokumentace se tehdy stala i kartotéka předválečné československé policie, československých zpravodajských služeb, evidující nežádoucí komunistické živly z rozpuštěné Komunistické strany Československa, Svazu komunistické mládeže, Svazu mladých a z dalších společenských organizací, včetně Sokola, Československé obce legionářské, vlastenecky smýšlejících církevních hodnostářů a dalších organizací i osob působících na území ČSR.
   Možná se někomu bude zdát moje srovnání přitažené za vlasy, ale nad nynějšími debatami o vzniku Ústavu paměti národa nebo možná Ústavu pro studium totalitních režimů, tedy nacismu a komunismu, jsem začal přemýšlet, kde se jeho čeští strůjci inspirovali?
   Již dříve jsem poukazoval, že jsme vskutku učenlivými žáky svých německých okupačních učitelů, když se totiž v Junkově Chemapolu vytvořil statutární podnikový útvar "Lidské zdroje". V jeho čele stál tenkrát dělnický sametový revolucionář a kovář z ČKD Petr Miller.
   Pak už vznikaly tyto a podobné útvary téměř všude, začalo se mluvit nikoliv o funkcích, ale o pozicích. Postupně jsme si dokonale osvojili a zavedli protektorátní říšskou krasomluvu a dnes nám na ní už není vůbec nic divného.
   Inu, jablko obvykle nepadá daleko od stromu.
   Zdá se mi, že bude docela vhodné, když se nově zřizovaná instituce bude i nyní jmenovat Badatelský ústav Reinharda Heydricha a bude zkoumat mimo jiné i pohnutky Benešova teroristického výsadku v době nacistického režimu, které způsobily smrt velkého syna německého a - jak se dnes zdá - i českého národa.
   Indicie tu přece existují, boj proti terorismu nás v nové době pevně sjednocuje.
   Pusťme se znovu do urputné a vysilující vědecké práce a rozviňme ji do široka.
   Čas nový přece nové chce mít činy!





Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)