Vybíráme ze dvou sbírek akademického malíře a grafika Vlastimila Tomana – Jak přichází den (Třebíč 2011) a Potěšení po ránu (Třebíč 2012). Lyrika krajinná se v nich prostupuje s osobními reflexemi. Básnické popisy pak slovesnými prostředky doprovázejí impresivně pojatá výtvarná zastavení, jakási „mlžná zátiší“ (např. v podobě ex libris) vyloupnutá z krajiny, která malíře nade vše inspirovala.
am
VLASTIMIL TOMAN
S dobrými kořeny
Nebe po ránu
dostalo kalný tón
Proto je země zmáčená
a bičovaná větrem
tady u nás na Vysočině
A bez jediné vločky sněhu
Taková je necelá půlka ledna
dvoutisícího dvanáctého roku
Temnota čeká
na vysvobození slunce
Nešvar nevlídného větru
že dokáže zamávat
i s jistotou a pevností kořenů
všech stromů
mezi kameny
Byl to měsíc
Včera v podvečer
přes orosené okno
malé okénko
jako zjevení
veliké světlo
oslňovalo oči
To nemůže být pouliční lampa
tak vysoko
Za pár okamžiků
to světlo pohltily mraky
Byl to veliký měsíc
co vystoupil nad horizont země
Jako velké tajemství večera
Dva světy vedle sebe
Tmavé štíty stodol
Pejzlovy a Nečasovy
už ztrácejí ostrost
i se stromy v popředí
Pouliční lampy
ač svítí jako planety
co jsou nám nejbližší
tam dál od křižovatky
nedosáhnou na ně
proto tam vzniká
šerosvit celého okolí
jsou jako němí svědkové
bývalého ticha
Jak přichází den
Zase stromy jsou nahé
bez žlutých oděvů
Čas bílých mrazíků
je očesal do posledního
Obloha mezi stromy
je jako vybílená
ale do světle modra
Všechny větve
jsou jako pod rentgenem
Tak vypadá neděle dnes
Včera se den topil
v mlžném oparu
ale v pohádkové kráse
vykouzlené jinovatkou
Jinovatku chytala
i tmavá oranice
Autor: VLASTIMIL TOMAN
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)