Vynikající český novinář a spisovatel Jakub Arbes, jehož 170. výročí narození si připomínáme, byl údajně velmi svérázný člověk a podle toho se stal tvůrcem i svérázného prozaického útvaru - romaneta. V těchto povídkách na neobvyklé náměty tajemna s dobrodružným napínavým dějem a dramatickými zápletkami - kde obvykle figurují jako hlavní postavy vědci nebo studenti - vždy čtenáře uměl na závěr překvapit racionálním vysvětlením. Druhou řadu jeho próz tvoří sociální romány, ve kterých podával otřesné svědectví o tehdejším postavení dělníků v kartounkách. Třetí vlnu svého obdivuhodného talentu novináře uplatňoval ve vylíčení širokého rozptylu událostí od soudních síní přes divadlo až po portréty umělců. A v neposlední řadě se s tímto mužem pera lze setkat i v roli protagonisty bojovné politické žurnalistiky, zejména při obžalobách rakouské vládní politiky.
   Jakub Arbes pocházel z pražského Smíchova, kde se narodil 12. června 1840. Vyšel z chudých poměrů v rodině ševce a také se měl jít učit tomuto řemeslu. Nicméně díky dobrému prospěchu se rodiče nakonec rozhodli i v nejvyšší nouzi chlapce udržet na studiích. Nejdříve na nižším stupni reálného gymnázia u sv. Jakuba, kde se také seznámil s Juliem Zeyerem, a pak na novoměstské vyšší německé reálce v Mikulandské ulici, kde na něho velmi zapůsobil učitel češtiny, kterým nebyl nikdo jiný než Jan Neruda. Arbes pak ještě studoval polytechniku, ale nakonec definitivně zakotvil v žurnalistice.
   Přišel rok 1867 a sedmadvacetiletý Arbes nastoupil do redakce pokrokového týdeníku Hlas. Zanedlouho poté se stal redaktorem Vesny kutnohorské, která vycházela v Kutné Hoře, kde také Arbes asi jeden rok žil. V následujícím období, přesněji řečeno v letech 1868 až 1877, působil jako odpovědný redaktor mladočeských Národních listů. Byla to doba poznamenaná pádem absolutismu, kdy se probouzely nové naděje, a to nejen pokud šlo o svobodu projevu, nýbrž i o národní práva a sociální spravedlnost. Arbes si nebral servítky a tak není divu, že byl kvůli svému psaní v Národních listech - a také jako jejich šéfredaktor - odsouzen německou porotou na 13 měsíců do vězení.
   Po návratu z vězení v České Lípě už mohl být s cejchem bývalého vězně jen řadovým členem redakce. Ale nakonec byl stejně propuštěn, což se stalo v roce 1877, k tomu ještě v předvečer vánočních svátků. Byla to pro něho těžká rána, zejména existenční, kterou se snažil vyrovnávat prací v redakci staročeského listu Politik. Pak už mohl žít jen ve velice skrovných podmínkách jako žurnalista a spisovatel na volné noze. Zůstával i nadále vysoce angažovaným ve své politické žurnalistice, jak o tom svědčí například jeho ostrá obžaloba vídeňské reakční politiky v publicistickém díle Pláč koruny české neboli Nová persekuce či v romanetu Poslední dnové lidstva. Pokud jde o druhé z obou jmenovaných děl, možno poznamenat, že se kvůli němu Arbes opět dostal do konfliktu s mocenskými orgány.
   O co šlo? Obálku jeho sešitového vydání pojal malíř Věnceslav Černý tak, jak si přál Arbes, tedy jak se při soudném dni všechno bortí a hroutí s tím, že mezi rozvalinami je zachován jenom Kajetánský chrám. Potíž byla v tom, že záměrně zůstal rozvalen Thunovský palác, soukromé sídlo tehdejšího místodržitele. Státnímu zástupci se to nelíbilo a v roce 1895 vydal v souvislosti s příkazem ke konfiskaci díla prohlášení, v němž se mimo jiné pravilo: „Ilustrace chce posmíváním k nenávisti a opovrhování jednotlivým orgánem vlády, co se týče vedení jeho úřadu popuditi.“ A tak se Arbes pustil do další právní i žurnalistické bitvy, kterou ovšem vyhrál, a to zejména svým ironicky položenými otázkami na způsob, zda jsou nějakým zákonem chráněny soukromé budovy členů vysoké vlády před živelnými pohromami a zda symbolizují vládní program.
   Jistě není bez zajímavosti, že díky prvkům fantastiky ve svých romanetech, jako jsou především Newtonův mozek a Poslední dnové lidstva, je dnes Arbes považován i za autora literatury sci-fi. Jakub Arbes skonal 8. dubna 1914 v Praze, pohřben byl na Malvazinkách. Praha na něho nezapomněla, na Smíchově má náměstí a sochu.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]