Děkuji za možnost vystoupit na konferenci, která se mi jeví jako přelomová nejen obsahem, ale také účastí.
V říjnu roku 1989 napsal Jiří Pelikán do Listů, že se mu zdá, že občanské iniciativy nevěnují dost pozornosti denním problémům. A to ve srovnání s dneškem byla sociální situace lidí růžovou. Zaplatit nájemné nebyl zase až tak velký problém, mladé rodiny se sice svízelně, ale postupně propracovávaly k vlastní střeše nad hlavou, zdravotnictví a školství bylo bezplatné, a korupční chování, pokud bylo odhaleno, společnost trestala exemplárně. Myslím, že dnešní situaci levicově smýšlejícího člověka charakterizuje Milan Kundera slovy: „Protože od té doby, co mě vyloučili z kola, padám, neustále padám až dosud, a tentokrát mne jen znovu postrčili, abych padal ještě dál, ještě hlouběji do prázdného prostoru světa.“
Sedm a půl roku jsem měl šanci denně sledovat pohyb, nejen sociální, ale viděl jsem, jak v uplynulých třech letech zcela nemilosrdně stát proti sobě staví generace a počítá se stále se snižující solidaritou, nejen mezigenerační. Mladé straší tím, že budou muset vytvořit finanční prostředky nejen pro jednu generaci. A rychle a povinně, se zamlčením, že budoucím nezaměstnaným stát nevyplatí ani to, co si v pro ně lepších časech uložili. Straší je silnými populačními ročníky, které odcházejí do důchodu. Jenže počet příjemců starobních penzí v loňském roce vzrostl v desetimilionovém národě o pouhých tisíc třináct osob. A podle stejných statistických čísel vydaných Českou správou sociálního zabezpečení můžeme najít alarmující údaje o seniorské úmrtnosti. Dokazují, že současné zdravotnictví není pro všechny. Jak jinak se postavit k tomu, že v roce 2008 v seniorském věku zemřelo sto tisíc lidí, v roce 2011 už o sedm tisíc více a loni opustilo toto slzavé údolí sto dvacet sedm tisíc sto šedesát lidí?
Je absurdní, že generace, která při povinné školní četbě měla velmi vlažný vztah k českému sociálnímu románu minulých dvou století, musí tuto tématiku prožívat na vlastní kůži. A podobnou analýzu mohu pronést také o dnešní mladé generaci. Takže tento stát je skutečně jen pro úzkou vrstvu těch, kteří se na pracovním trhu dokážou uplatnit mezi svým třicátým až padesátým rokem. A to je hodně tristní zjištění.
Nikdo z nás nemůže vrátit včerejší dny, ale měli bychom dokázat, aby se minulé chyby zítra neopakovaly. Chybami se člověk i společnost učí jen do určité míry. Pak už si na ně zvyká. Jsem pro diskusi o minulém století, ale nezkreslenou. Už před rokem 1967 jsme byli varováni. Zalistujte si tehdejšími mládežnickými časopisy a knihami, které pak v samizdatu přes Výslovný Zákaz Dalšího Opisování Rukopisu až do roku 1990 mezi lidmi kolovaly. Najdete v nich i pro dnešek obecně platné pravdy. A možná vám dojde, že kdo se rozhodl režim kritizovat, musel to dělat jako druhý pracovní poměr. Dnešní kritik nemá ani ten první a je dbáno na to, aby jej nezískal.
Když se mne dnes mladí ptají, jaké že to tenkrát bylo, říkám, že z dnešního pohledu je to kopec už neuvěřitelných pohádek. Dnešek je totiž zcela jiný, než jsme očekávali. My i klasikové, chtělo by se mi rýpnout. Přesto přítomnost je rozhodující. Už Fidel Castro upozorňoval na to, že budovat ráj pro pravnuky je naivní nesmysl. Pravda, dá se namítnout, že kdo zbohatl v privatizaci, může zakládat vkladní knížky i pravnoučatům.
A není přehlédnutelná ani minulost. Co bylo. Co mělo být. Nebo naopak nemělo. Vakuum v historii je nepřirozené, natrvalo nepřijatelné.
Když se to povede, myslím, že budoucnost bude lidštější. Po rakvi se totiž v Čechách začínáme sveřepě rozhlížet až tehdy, když nevidíme jinou alternativu. Poslední půlrok mě přesvědčil o tom, že jedince systém hravě přemele. Pokud si řekneme, že prvním písmenem předvolební angažované abecedy je ekonomická a politická svoboda, druhým sebedůvěra a třetím nekompromisnost, měly by se věci začít postupně, ale viditelně měnit. Protože generace, která za něco stojí, si svůj svět vždycky dobývá. Nikdy jej nedědí. Nebo už ani tohle není v jednadvacátém století pravda?
Příspěvek z konference Konec socialismu?
Autor: PETR BURDA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |