Již i český divák má v kinech možnost shlédnout film UMUČENÍ KRISTA (The Passion of the Christ). Jako režisér, producent a spoluautor se něm podílel Mel Gibson, který rovněž financoval výrobu a tento podnik připravil jeho peněženku o 25 miliónů dolarů. Vložená částka se mu však velice rychle vrátila zpět a film vydělává sumy vpravdě závratné - počátkem dubna to údajně činilo bratru 300 miliónů dolarů, což je fantastické vzhledem k tomu, že premiéra se konala 25. února 2004. Hlavní roli svěřil Gibson Jimu Caviezeli.
   Snímek vzbudil ve světě značný ohlas. Rozbouřil debaty o ztvárnění posledních dvanácti hodin Ježíše Krista, o míře násilí, brutality a drastických scén, o vině Židů, atd., atd. Nechci konstruovat teze, zda to bylo záměrem investora, každopádně z obchodního hlediska si nemohl přát nic lepšího. V zahraničí vyvolal film obdobné šílenství jako Pán prstenů či Harry Potter. Na dračku jdou módní doplňky v podobě křížků nebo růženců, polívčičku si přihřívá i Církev svatá, jejíž činovníci se okázale procházejí s křížem na rameni - ze zdravotního hlediska samozřejmě vyhotoveným z odlehčených materiálů, přičemž ramena "mučedníkova" jsou opatřena molitanovou vycpávkou.
   Filmový příběh o umučení Krista vychází z novozákonních evangelií. Začíná zatčením lkajícího Mesiáše v Getsemanské zahradě, dále nám nastíní průběh procesu, ukáže známé postavy - krále Heroda, Piláta Pontského a jeho přísné hygienické návyky, Pilátovu manželku Claudii, židovskou Veleradu v čele s Kaifášem, Jidáše, Petra, Máří Magdalénu, Pannu Marii a další. Provede nás posledními okamžiky života Spasitele a v několika retrospektivních záběrech letmo nastíní předcházející Kristovo působení a učení, příčiny jeho smutného osudu. Končí samozřejmě ukřižováním a v posledním záběru zmrtvýchvstáním. Není bez zajímavosti, že veškeré dialogy jsou vedeny v aramejském a latinském jazyce, řečmi, kterými se tehdy opravdu mluvilo (což mimochodem komplikovalo uvedení do kin v USA). Dá se tedy říci, že děj se drží evangelické legendy a při troše dobré vůle i historických reálií (ovšem například bodrý Pilát budící dojem manželkou osvíceného humanisty nepůsobí příliš věrohodně).
   Míra brutality a realistického ztvárnění bičování, křižování a jiného týrání Krista je asi na křesťanské představy o utrpení, které tato dobově oblíbená forma mučení přináší, příliš veliká - doposud tři lidé při sledování snímku zemřeli. Otázkou je rovněž, zda hojné krvavé scény nepřekračují obyčejnou hranici vkusu. Ano, překračují. Tak jako ji překračují desítky, stovky, tisíce filmů z americké a jiné produkce a nikdo se nad tím nijak zvlášť nepozastavuje. V tomto směru je Umučení Krista naprosto v mezích běžného braku. A obávám se, že v mezích běžného braku je film i po jiných stránkách. Balancuje někde mezi brutálním thrillerem hollywoodského typu a průměrným hororem. Pokud pomineme to, že snímek těží z obrovského příběhu lidských dějin a mýtu o velkém člověku (což samozřejmě nijak nezlehčuji), pak před námi leží naprosto tuctové dílo, jež by za jiných okolností těžko vzbudilo takové pozdvižení.
   Návštěvu kina za účelem spatření Umučení Krista lze tedy snad doporučit tomu divákovi, co by se rád blíže seznámil s fenoménem, který spustil jednu takovou roztomilou světovou show počátku 21. století. Co tato podívaná může eventuálně přinést věřícímu člověku, to si netroufám posoudit.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]