Sbírka Vladimíra Stibora ODHAD DÉLKY POCHODU (nakladatelství poezie PROTIS, 64 str., Praha 2004) zahrnuje téměř čtyřicet básní. V jedné z nich se autor vyznává: ...»a nakonec z kalichů hořkosti / stvoříte zvonkohru.« Je to jeho výsostné literární krédo: být spojen optimismem i tragikou s pevninou života. Myšlenkové ponory Vladimíra Stibora jsou výrazné a bohaté - laciné deskripce jsou autorovi cizí. Stiborova poezie nás neodbytně vyzývá k uchopení a individuálnímu pochopení verbální složitosti jeho básnického světa. V básni Pohled na noční oblohu se před námi např. uskutečňuje vize, že »nad hranicí tmy / jsou opuštěné peróny / a vzducholodě v dálce.« - V Reminiscenci se nesvětlo opět vrací: »Člověk je na poušti / jako rumpál mezi skalisky tmy«. Motiv tmy a smutku se jako protiklad světla přelévá u Stibora z jedné básně do druhé. Jinde se básník naopak vášnivě vyznává, že »uctil mrazení v zádech / a čpící neodolatelnou vůni / lovců slov, / neboť zakládali ohně / na těch nejstrmějších místech.« Stibor hledá svými verši pátravě a se silnou vnitřní dynamikou spolehlivost pravdy. Jeho poezie vnímá skutečnost jako nekonečno dnešního století, kdy tolik jistot odešlo a stalo se post- a současná literatura se pohybuje cestami hledání nové tváře opravdovosti.
   Stiborova poezie je sen, ponořený do syrové reality života. Je to relace o rozvážnostech lidského bytí, o neprostřednosti hořkého přitakání a nedeklarovaného vzdoru. Takové verše nás nutí k dokonalému soustředění se a k maximální mobilizaci všech duševních sil, jejich totální koncentraci. Jinak se mineme s básníkovým ego a ztratíme se v jeho verších jako v bludišti.
   Při četbě Stiborovy poezie se čtenáře zmocňuje trýzeň pochopení, protože míra obrazotvornosti slaví orgie vítězství. Na blouznivé a donkichotské snění, ale logika myšlenkové nezávislosti, slovo jako nepokořitelný subjekt. Hoře vznešeností, sunoucích se životem nehlučně a nekřiklavě jako vlak, polykající noc, ozářenou jen azurem a hvězdami. Zůstává pouze magický text, trýzeň neviditelného zápasu o výraz. Zápasu tak latentního, budícího až pocit, že se snad ani neodehrává. Také veliké umění složitého básnického činu.
   Ilustrace Aleny Stiborové, provázející verše, jsou bytostnou součástí knížky. Jejich sugestivní tušová perokresba vydává svědectví, jak složitý a těžce odhadnutelný je pochod, k němuž náš Vladimír Stibor vyzývá...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]