Letošní první číslo časopisu Architekt slovem a výkresy zobrazilo plány rekonstrukce a nostavby polorozbořeného objektu v Novém Dvoře u Dobré Vody v západních Čechách.
   Role investora rozsáhlé stavby se ujali mniši z řádů cisterciáků-trapistů, kteří asi sto let u nás nepůsobili. Jan Sapák na jejich adresu nešetří chválou. Píše, že do Čech zase přicházejí "pro domácí scénu s něčím obzvlášť příkladným".
   Prý nám ukazují, že k poznání krásy a harmonie není potřeba být znalcem současných architektonických trendů. Trapisté angažovali architekta Johna Pawsona z Británie, "aniž by cokoli věděli o dnešních trendech". A jejich "pročištěná, neobsazená mysl byla s to rozpoznat jak uměleckou kvalitu a opravdovost, tak vytušit rezonanci se svými potřebami".
   O jaké potřeby však jde?
   Zemědělská usedlost z poloviny 18. století, která je "už pravou rozvalinou v posledním stadiu zkázy", bude přestavěna na klášter. Jak jsme zjistili jinde, ubytováno v něm bude 10 (slovy deset) mnichů. O vstup do řádu s klauzulí tak přísnou, že mniši nesmí mluvit ani mezi sebou, totiž zájem není. Pro tyto blouznivce zříkající se lidské přirozenosti, jejichž "nástrojem cesty je dlouhodobé důsledné mlčení", se buduje luxusní sídlo. Náklady na rekonstrukci a stavbu se odhadují na 292 milióny! Jinak řečeno, ubytování jednoho mnicha bratru přijde na 29 miliónů!
   Tohle bylo moc i na věřící a Katolický týdeník, který zveřejnil reportáž z Dobré Vody, byl zaplaven rozhořčenými dopisy. Čtenáři se pozastavovali nad tím, že musí přispívat na opravu svých kostelů, zatímco se pro malou skupinu mnichů staví zámek. Redakce slíbila, že otiskne vyjádření trapistů, ale dodnes tak neučinila. Nejspíš proto, že muži v sutanách obhajují bobříka mlčení i v písemném projevu.
   Zatímco Praha je plná nových administrativních a obchodních komplexů, v pohraničí se nestaví zhola nic. Máme tedy jásat spolu s redakcí Architekta, že "kraj kdysi prohnětený a kvetoucí prací těch, jejichž potomci dnes mají novou vlast" přilákal řád trapistů, kteří v "imanentním magnetismu dávné lidské přítomnosti a dnešní prázdnoty a nouze" (sic!) objevili klid pro rozjímání?
   Každá stavba musí být hodnocena komplexně. Nejen pro svoji architektonickou krásu, ale také pro svůj účel. Nejde o to, že společnost bez prostředků na výstavbu Havlem vysmívaných králíkáren nemá vážit, zda nepovznést z ruin 250 let starý hospodářský dvůr, který byl církvi zkonfiskován v rámci Masarykových pozemkových reforem a nyní zřejmě vrácen. Jde o to, kdo a proč investuje do stavby pro toto příliš úzké využití.
   Publicista a architekt Jan Sapák je přesvědčen, že supernákladné dílo "stranou klokotu velkoměst a velkolepých událostí velké architektury" se stane vážnou inspirací. Pro co a pro koho? Pro luxusní separaci některých lidí od společnosti?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]