Román Borise Pahora Nekropolis byl již v r. 2001 pro německou čtenářskou veřejnost senzačním objevem. Boris Pahor se narodil v r. 1913 v slovenské menšině v »italském« Terstu, který byl tenkrát hlavním přístavem rakousko-uherské monarchie. V románu Nekropolis líčí Boris Pahor s přesvědčující střízlivostí své přežití v pěti koncentračních táborech.
   Z Pahorovy nové povídkové sbírky Květiny pro malomocného jasně vyplývá, že autor kromě holokaustu prožil ještě druhou životní ránu: pronásledování Slovinců v Terstu a zničení jejich kultury italskými fašisty. V této sbírce vypráví z pohledu dítěte, jaké to tenkrát bylo, když italští násilníci terorizovali Slovince a zapálili jejich kulturní dům v Terstu ještě předtím, než se Mussolini dostal k moci. Nepřátelství vůči jazykové slovinské menšině odhaluje Boris Pahor ještě i v současnosti.
   Boris Pahor dovede vylíčit bídu, kterou přinesla první světová válka jeho Terstu, a především ji líčí jakoby dětskými výrazovými prostředky. Vynikající je v jedné z povídek o silném strašidelném zážitku, kdy byl vězněn. Nechává zde - v jednom koncentračním táboře ve francouzských Vogézách - vystupovat »internacionálu zatracenců«, osoby z románu Nekropolis. Věrně dovede vypsat, jak je již slyšet hukot spojeneckých letadel, ale ještě i »šlehnutí bejkovcem«. V táboře je uvězněn též Tomáš, šibalský Slovinec, který touží po svých vinných hroznech v Terstu a který má dokonce radost z očekávané deportace do Dachau (Bavorsko), jelikož tam budou »blíž k Terstu«. Ale Tomáš nepřežije a nezažije první pochod osvobozeným Terstem tak jako Boris Pahor, který pochoduje ještě v trestaneckých šatech.
   Povídky Borise Pahora vyšly loni v německém překladu v rakouském Celovci (Klagenfurt).

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]