POEZIE

LUCIE KORYNTOVÁ
(Narozena 1984)

Svět a já

Ruce mé babičky
spadané listí na zahradě
zpuchřelé hrábě
studené mléko
a já.


Zlatotvář

Stopy zlatokopů,
starých lásek,
naděje, světla, paprsků,
prohraných sázek.
Vůně vábných dálek
s kořením krutých válek.
Chuť smrti
a z přepychu zpití.
Vzdech z radosti
a jasu žití.


Chodil jsem

Chodil jsem ve dne,
chodil jsem v noci
a spatřil jsem rozbřesk.
Chtěl jsem si ho nechat,
ale se světlem se rozplynul.

Díval jsem se pod vodou,
díval jsem se na vzduchu
a objevil jsem hladinu.
Chtěl jsem po ní chodit,
ale pohltila mě řeka.

Poznal jsem muže,
poznal jsem ženu
a vycítil jsem lásku.
Chtěl jsem ji okusit,
ale celou jsem ji zničil.

Cítil jsem se zbytečný.

Hledal jsem v ulicích,
hledal jsem v metru,
hledal jsem ve zprávách,
hledal jsem na louce
a chytnul jsem kobylku.
Sevřel jsem ji v dlani
a odnesl ji pryč.
Ve městě mi vyskočila
a spadla do kanálu.

Cítil jsem se jako vrah.

Přišel jsem domů
a nalezl tam plačící ženu.
Našel jsem světlá slova,
našel jsem modrý šátek,
našel jsem vřelý cit.
Utěšil jsem ji
a ona se usmála a objala mě.

Našel jsem to, co jsem hledal.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)