Patřil jsem k obnovitelům činnosti českého PEN klubu již na jaře roku 1989, v době, kdy mnozí vyčkávali, jak to dopadne. Věřil jsem, že PEN klub se bude řídit zásadami svého statutu - tolerancí a úsilím osvobodit literaturu od ideologických a politických pověr.
   Kdeže však prvorepublikové sněhy jsou? Roste síla zpátečníků, ale kde je síla protivětru?
   Po převratu byly rozmetány sazby četných publikací mých a nesčetných publikací jiných spisovatelů, členů i nečlenů PEN klubu. PEN klub však k tomu nezaujal žádné stanovisko.
   Když mi v roce 1996, v době senátních voleb, bylo vyhrožováno smrtí, PEN klub nezaujal žádné stanovisko.
   Když v Turecku zavírali a popravovali Kurdy, PEN klub nezaujal žádné stanovisko, když Kurdy zavíral a popravoval Saddám Husajn, PEN klub protestoval.
   PEN klub se zastal ohrožených medvědů, žab, hlemýžďů a komárů, zastal se spisovatelů proskribovaných jemu nepříjemnými režimy a nezastal se spisovatelů proskribovaných režimy jemu příjemnými.
   Neprotestoval proti "humanitárnímu bombardování" Jugoslávie, ba ani se nepozastavil nad tímto zvrhlým termínem. Nezabýval se agresemi Spojených států a jeho spojenců, jakživ nic neslyšel o vojácích zahrabávaných zaživa buldozery v pouštních a jiných bouřích, zatímco hlasitě hájil oběti bouří ve sklenici vody.
   Mlčel k přepadení Iráku a dnes mlčí k mučení, jaké nemá po světové válce obdoby, ač by se mohl, sice jak poslední, ale přece jen, připojit k vlně protestů, jež se valí celým světem, ba dokonce již i vždy zaostávající českou kotlinou.
   Toto mlčení, rozhodně nikoli "hrdé", mne vede k rozhodnutí z této mlčící organizace vystoupit, neboť si chci zachovat čisté svědomí.
   Po svém nástupu do funkce se předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu Jiří Stránský kupodivu zabýval mou osobou. Nechal se slyšet, že jsem se svými levicovými postoji sám vyřadil ze společenství slušných lidí, že však platím členské příspěvky jako první, jen aby mne slušní lidé nemohli vyloučit. Po tomto netolerantním útoku a neslýchané pomluvě jsem ovšem příspěvky neplatil ani první, ani poslední. To píšu jen proto, aby bylo jasno, že z PEN klubu neodcházím kvůli pár mrzkým korunám, nýbrž proto, že slušní lidé jsou dnes jinde.


   KAREL SÝS, básník a spisovatel
   Praha, 26. května 2004



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)