V měsíčníku Host (3/2008) pojednal Zdeněk Smolka vcelku seriózně o tom, Jak jsme se hádali o autorství Slezských písní. Dostalo se mi cti, že tam cituje na konci i mou recenzi z Obrysu-Kmene, v níž jsem napsal o práci Jana Drozda, zpochybňující rovnici Petr Bezruč = Vladimír Vašek, že Drozd sice tou rovnicí neotřásl, ale vyvolal užitečnou vlnu zvýšené pozornosti k Bezručovu básnickému dílu. Zdeněk Smolka mi dává za pravdu, že se díky Drozdovi o Slezských písních "začalo mluvit ve velkém" a "tolik pozornosti vzbudí literární dílo jen výjimečně", ale pochybuje, že "právě tento druh zájmu literatuře prospívá".
Nu, pětadevadesát čtenářů za sta jistě vzalo spor o autorství na vědomí jen v té míře, v jaké bere, co se dočítá třeba o mukách Venduly Svobodové: zas jedna senzace a skandál. Ale i kdyby jen pět procent čtenářů ze sta si uvědomilo, že má Slezské písně doma (v které domácnosti, kde se ještě čte, byť nyní ledacos, ta kniha není?) a jen tak ze zvědavosti ofouklo zaprášenou ořízku a některou ze sporných básní si přečetlo, nemůže to být literatuře na škodu.
Zdeňku Smolkovi se na mé recenzi nelíbí má poznámka, že by ledakdo rád odsoudil Bezručovo básnické dílo k zapomenutí. "Neznám nikoho, kdo by chtěl Slezské písně odsoudit k zapomenutí," píše. Škoda, že si nevšiml článků, které nikoli ojediněle dokazují, jak báječné bylo panstvo (dokládá se to výroky jeho včerejších lokajů!), "proti němuž" (řečeno se známou scénou z Cimrmana) pomýlený slezský bard psal. A škoda přeškoda, že Zdeněk Smolka neslyšel, jak pedagog češtinář (!) z frýdecko-místeckého gymnázia v relaci Petr Bezruč bez záruky (Česká televize 2003) blábolil, že ho Bezruč "neslovuje celou tou jeho (vida, pan středoškolský kantor češtiny neovládá přisvojovací zájmena!) knížkou Slezské písně" a jak ho "oslovují" jen "třeba některé dekadentní prvky". Studenti v tomto duchu vychovávaní (Bezruč už "nemá tu výpovědní hodnotu, jakou měl pro některé studenty dejme tomu před sto lety") sotva se budou obtěžovat brát Bezruče vážně a dokonce číst.
Tedy ne nikdo, ale už přímo profesor češtiny (ten by snad měl budit zájem, jaký "literatuře prospívá") tady dělá maximum pro to, aby Slezské písně (pro začátek až na "některé" údajné "dekadentní prvky") časem bezpečně skončily v zapomenutí jako cosi věru zastaralého, životu dnešní společnosti cizího.
Autor: MILAN BLAHYNKA
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)