Bude to už skoro devadesát let, co tuhle větu pronesl Vladimír Iljič před zvídavým americkým novinářem Johnem Reedem a zaklepal prstem po hřbetech knih, děl úctyhodných idealistických filozofů, jež byly sice vyvedeny na kvalitním papíře a vázány v kůži se zlatou ořízkou, ale přesto jim málokdo věřil. Myšlenkám Vladimíra Iljiče, tištěným v brožurách na papíře, z něhož vyčnívaly třísky, uvěřily stamiliony. Že to citelně zaskřípalo při pokusu o jejich realizaci nebylo však chybou myšlenek Iljičových, nýbrž celou řadou důvodů: nepříznivými podmínkami, vytvářenými vůči zemi Sovětů okolním světem ve snaze zničit jí vojensky, tvrdou ekonomickou blokádou, snahou o mezinárodní izolaci, šířením nepravd nebo polopravd, pomluvami a všemi jinými, často podlými prostředky. Navíc tam existoval i silný vnitřní nepřítel, svou roli sehrála též všestranná zaostalost země, poválečná bída, pozůstatky staletého carského útlaku, zažité manýry a kruté zvyky moci, jež nebylo možno v krátké době z tak obrovské země vykořenit. Svou roli samozřejmě sehrál i neblahý lidský faktor, selhání jednotlivců a nezřídka hrubé chyby Iljičových následovníků. Přesto národy Sovětského svazu, byť za cenu obrovských materiálních i lidských ztrát, odolaly i ve druhé světové válce.
Žádný ráj bohužel nemohl nastat ani po jejím skončení, neboť kromě zničené ekonomiky bylo okamžitě chystáno nové nepřátelství ze strany bývalých spojenců. Již v průběhu roku 1945 formuloval tehdejší neblaze proslulý šéf CIA Allen Dulles plány USA na rozklad SSSR a jeho případných spojenců. Vyjádřil se velmi přesně: "Skončí válka, všechno nějak zevšední, usadí se a uklidní. A my použijeme všechny síly, všechno zlato, veškeré materiální síly pro obelstění a ohloupení lidí! Lidský mozek, lidské vědomí je přizpůsobivé ke změnám. Zasejeme tam chaos a nepozorovaně nahradíme skutečné lidské hodnoty falešnými, ve které budou věřit. Jak? Najdeme s námi stejně smýšlející, spojence a pomocníky v samotném Rusku. Krok za krokem se bude vyvíjet obrovská, nezměrná tragédie k zániku nejnepokornějšího národa světa. S konečnou platností a nezvratně uhasne jeho sebevědomí. Například z literatury a umění vytrhneme její sociální podstatu. Malířům vezmeme touhu zabývat se zobrazováním a zkoumáním procesů probíhajících v hlubinách národních mas. Literatura, divadlo, kino budou zobrazovat a oslovovat nejnižší lidské pudy a vášně. Všemožně budeme podporovat, vyzdvihovat tzv. umělce, zastávající a ztělesňující v lidském vědomí kult sexu, násilí, sadismu a zrady - zkrátka všelikou nemorálnost. Chaos a nepořádek vytvoříme i v řízení státu. Neviditelně, aktivně a trvale budeme podporovat nepoctivost a všechno, co vede ke svévolnosti. Byrokracie, nesvědomitá práce budou vydávány za ctnost. Čestnost a poctivost budou na posměch a nikomu nepotřebné, budou patřit minulosti. Sprostota a drzost, lež a klam, opilství a narkomanie, živočišný strach z druhých, nestydatost, zrada, nacionalismus a nepřátelství mezi národy, nejvíce pak nepřátelství a nenávist k ruskému národu - to vše co nejobratněji, aniž by si toho kdokoli všiml, budeme kultivovat, až to rozkvete v krásné květy a přinese toužebné plody. Jen málo lidí bude tušit nebo pochopí, co se děje... Ale takové lidé zaženeme do bezvýchodného postavení, vystavíme je, najdeme způsob jak je očernit a prohlásit za odpad společnosti. Vyrveme duchovní kořeny bolševismu, zprofanujeme a zničíme základy vrozené mravnosti. Rozkladným způsobem rozložíme generaci za generací, vyvoláme erozi a odstraníme leninský fanatismus. Začneme působit na lidi ještě v dětských a pionýrských letech. Hlavním cílem bude mládež. Začneme ji rozkládat, mravně kazit a zbavovat cti. Z mládeže vychováme cyniky, vulgární lidi, hlupáky, neotesance a kosmopolity. Tohle učiníme."
Po karibské krizi byl přijat další zrůdný program Rady Národní bezpečnosti USA, jehož hlavním bodem je podlomení ústavního řádu v Sovětském svazu a jeho zničení jako velmoci. Klíčový bod hlásal: "Bez zničení KSSS není možné, aby byl SSSR vyhozen do povětří zevnitř. A zničit KSSS je možné, když se dostaneme do vedení a řízení strany." Pět krátkých bodů tohoto programu zní: 1) Vyvolat představu o SSSR jako posledním a nejdravějším impériu na zemi. Pokusit se ho zničit všemi způsoby. 2) Dokázat, že SSSR nebyl architektem vítězství, ale zločincem jako fašisté. Není si ho za co vážit. 3) Prostřednictvím závodů ve zbrojení podlomit válkou zdeformovanou ekonomiku SSSR. Nedopustit žádné uskutečňování ústavou daných celospolečenských předností, zvláště v oblasti naplňování sociálního programu. 4) Rozněcovat nacionalismus a na základech národnostně náboženského extremismu ničit stát zevnitř. 5) Pomocí agentů ovládnout masmédia tak, aby se zničil kolektivní a solidární způsob života, aby se odtrhla minulost od současnosti, a tím se zbavila sovětská společnost budoucnosti, perspektivy." K tomu poznamenal G. Zjuganov: "Tento program je aktualizací a konkretizací plánu Allena Dullese z roku 1945 na nové podmínky šedesátých let. Takový neblahý osud plánovali současní imperialisté USA lidu, který osvobodil Evropu a svět od fašismu za cenu více než 20 milionů obětí a ohromných materiálních škod. Taková je povaha třídního boje v současnosti."
Na uskutečnění těchto zrůdných programů vynaložily USA mnoho sil a prostředků a jejich plný dopad se projevil i v naší zemi. Semeno zla bylo zaseto i zde a mnoho našich vlastních lidí jej horlivě zalévalo, aby vykvetlo a přineslo zrůdné plody. Sovětský svaz byl rozbit, byla rozbita i naše republika, zničena a krví zalita Jugoslávie. V Rusku vznikla třída tzv. Novorusů, zbohatlíků, kteří se topí v miliardách, o něž okradli desítky milionů normálních pracovitých lidí a vzali jim tím naději a právo na slušný život.
I u nás máme dnes třídu Novočechů, která nashromáždila a nadále pilně shromažďuje do soukromých rukou obrovské majetky, přičemž stát této zlodějně všestranně napomáhá a přímo k ní nabádá. Starší generace jsou denně přesvědčovány, že zřejmě žily úplně jiný život, než jaký sami pamatují! U těch, kteří nejsou s to zapomenout se čeká, až vymřou a s jejich pamětí zmizí i poslední dosud nepoplivané a neposkvrněné stopy po éře budování spravedlivější společnosti, dnes hanlivé nazývané totalitou. Přitom ohromnou spoustu problémů doby budování reálného socialismu měl na svědomí právě Západ, u nás a v ostatních východoevropských zemích zejména CIA důmyslným vyvoláním politických procesů v padesátých létech, o nichž se lidé většinou domnívají, že je způsobil jen krutý, paranoidní Stalin.
Je velice snadné dnes vyčítat minulému režimu, že dovážel ze Západu málo moderního a módního zboží, léků a tropického ovoce, nebo že lidé měli problémy s vycestováním, avšak málokdo si uvědomí, že to byl právě Západ, který neumožnil směnitelnost koruny, jež měla tehdy ve skutečnosti mnohem větší kupní sílu než dnes a dokonce byla i lépe kryta hodnotově. Tehdy jsme také nebyli zadlužení jako nyní, naopak tehdejší Československo bylo zemí věřitelskou, což se rozhodně nedá říci o současném Česku. Tehdy se u nás vyrábělo skutečně vše, od hřebíku po atomovou elektrárnu, existoval i rozsáhlý vědecký výzkum. Jenže, bohužel, kromě zábran zvenčí, největší vnitřní brzdou rozvoje byly byrokratické manýry, lenost a nechuť k novotám ze strany řady lidí na klíčových postech, kteří jako by si z rudé revoluční vlajky ušili potahy na svá vyhřátá křesílka. A tak se začalo říkat, že z obavy, aby někdo přespříliš nezbohatl, raději všichni pomalu chudneme! Z tehdy hlasitě proklamované socialistické soutěže pracujících zůstala jen plochoprsá šablona a skutečná lidská soutěživost, osobní iniciativa byla potlačena. Možná i v tom skrytými cestami působil rozkladný Dullesův program!
Co ale teprve říci o novodobých problémech, vzniklých záhy po sametu činností našich budovatelů kapitalismu a draze placených rad od Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a podobných institucí? Kvůli nim přece musela střední i mladší generace z velké části změnit své původní profese, neboť z důvodů likvidace dělnické třídy byla zrušena většina dělnických pracovních míst, za cenu téměř totálního zničení domácího průmyslu a devastace dříve prosperujícího zemědělství! Starší generace byly v podstatě cynicky odepsány, mnoho bývalých mistrů svých oborů, kteří zvládali osobním umem vyrábět kvalitní výrobky mnohem levněji než na samotném Západě, se muselo ve snaze zabezpečit rodinu podrobit tzv. rekvalifikaci. Namísto tvorby skutečných hodnot se dál převážně živí jako neproduktivní síly, v lepším případě si ničí oči i rozum u zářících displejů počítačů, z mnoha se stali obchodní agenti, černí šerifové, bodyguardi, strážci majetku novopečeného panstva, nebo prodavači, skladníci a manipulanti s importovaným zbožím, leckdy jen přicmrdávači a slouhové. Často však nevytvářejí nic - řečeno slovy Čapkovými - co by "svítilo a hřálo". Z části mládeže se snadno podařilo vytvořit sobecké, amorální jedince, nevážící si lidské práce, neznající pojem cti, poctivosti, skutečného přátelství a lidství, prostě hulváty, opovrhující minulostí, tedy i prací a životy svých vlastních rodičů, kteří jsou jim jen na obtíž. Ano, ďábelské plány Allena Dullese se zdárně podařilo realizovat a v současnosti jsou aplikovány v podobě nepříliš inovované na celý svět v procesu zvaném globalizace a nový světový pořádek. Běda našim potomkům, které jsme vychovali ke slušnosti a poctivosti, jak obstojí v tak deformovaném světě?
Neméně děsivé změny se odehrály na poli kultury, kde skutečně vévodí kult amorality, zvrhlosti, násilí a sexu. Ačkoliv je vydáváno mnoho knih, lidé příliš nečtou a jednou dospějeme k momentu, kdy bude víc spisovatelů než čtenářů. Tvůrce, který se nepodvolí a nepřizpůsobí módnímu diktátu a jehož práce obsahuje byť jen náznaky skutečně pokrokového, sociálního náboje, se těžko prosadí, protože nad ním všemocná ruka trhu okamžitě udělá kříž.
Totéž platí i pro historiky, kteří píší o událostech minulosti nezkresleně, popisují a zkoumají pravdivě uplynulé sociální a společenské děje. Chtějí-li něco vydat, musí ve svém díle opěvovat továrníky, církev, glorifikovat různé zločince a všemožně vychvalovat i šlechtu, ačkoliv ta byla u nás zrušena již za tatíčka Masaryka!
Také moderní výtvory mnoha současných malířů a sochařů jsou většinou emočně prázdné, často jde jen o exhibici formy nad obsahem, takže nevzbuzují nejenom žádné povznášející pocity krásna, ale ani jiné emoce, snad kromě nechutnosti či lhostejnosti. Skutečné umění totiž trh propaguje zřídka, to je vyhrazeno pro trezory soukromých sbírek jako výhodně uložený kapitál. Konečně skutečné umění lidé často ani nedokáží spolehlivě rozpoznat, protože jsou trvale vychováváni především ke konzumu.
O poznání lépe je tomu na scénách divadel, uvádějících klasický repertoár a v koncertních síních, bohužel mnoho lidí si nemůže častější návštěvu dovolit kvůli ceně vstupenek, neboť i zde nelítostně úřaduje trh.
Ke kulturnímu vyžití širokých mas tedy zbývá televizní obrazovka, odkud se na nebohého diváka denně vylévají potoky krve, neboť má být převychován k dojmu, že zabíjení lidí je konání snadné a normální, při němž lze snad dokonce pociťovat nepoznané slasti! Má to pochopitelně dopady v několikanásobném zvýšení počtu závažných trestních činů proti minulosti, kdy jsme byly označováni za policejní stát. Dnes je policistů dvojnásobek a přitom se kriminalita zvýšila čtyřnásobně. Vrahy, zdá se, svědomí netrápí, ani profesionální vojáky při zabíjení svědomí netrápí, žádnými výčitkami netrpí, je to přece jejich povolání, za něž jsou placeni a kdyby měli snad přesto nějaké pochybnosti, jistě jim je polní kaplan, pan feldkurát, rychle vyžene z hlavy! A pokud snad náhodou, v cizí zemi, kde nemají vůbec co pohledávat, ustřelí někdo hlavu jim, budiž to zvrhlý terorista a oni hrdinové, kteří padli za dobrou věc, což je prý krásná smrt! Jsou proto pohřbíváni s poctami, jaké by snad člověk záviděl, ačkoliv by správně měli být zahrabáni kdesi za hřbitovním plotem, kam bývali pohřbíváni kati a zločinci! Dřívější branná povinnost, tedy čest bránit svou vlast, jíž jsme jako mladíci se skřípajícími zuby prošli, byla ve většině států tzv. demokratických zrušena. Mocipáni nepotřebují, aby kdejaký obyčejný, neprivilegovaný občan uměl zacházet s moderními zbraněmi. Co kdyby je totiž jednou, až přetekou všechny poháry, buď odmítl použít, nebo použil jinak, než si mocipáni přejí? Proto jsou účinné zbraně výlučně v rukou placených žoldáků a největší současný válečník a světový terorista, vláda USA, zpravidla vysílá do četných válek, jichž neustále vede hned několik najednou, občany černé pleti a přistěhovalce z Latinské Ameriky, hlavně Mexičany, kteří potom odměnou získávají občanství pro celou rodinu. Přivandrovalce z Kuby, potloukající se převážně po Miami, si však šetří pro tu nejšpinavější řezničinu, která by měla utopit v krvi kubánský socialismus. Ovšem synáčkové majetných se do armády příliš nehrnou a pokud tam vstoupí, málokdy se ocitají v nějakém skutečném boji, to spíše dřepí ve štábech základen, rozesetých po celém světě a tisknou tlačítka, aniž by byli vystaveni pohledu na hrůzu, kterou to způsobí. Prolévat krev vlastní není jejich hobby, krev tzv. kolaterálních, vedlejších ztrát je neděsí, vždyť byla prý prolita pro dobrou věc, totiž proto, aby v oblasti zájmu udržela u moci nebo dosadila loajální vládu, která umožní levně drancovat suroviny, potřebné k chodu šíleného ekonomického kolotoče, tedy dalších a trvale rostoucích zisků.
Vždyť USA, kde žije sotva dvacetina světové populace, spotřebovává celou čtvrtinu světových surovinových zásob! Aby se točily kšefty, strašlivě se tam vším a na každém kroku plýtvá, systém nutí lidi neustále kupovat nové výrobky, nic se neopravuje, vše ráno zakoupené je navečer již zastaralé, nemoderní a nemódní! Takže tato země, dnešní nabubřelý pupek světa, pšouká mimo jiného svinstva do ovzduší každoročně 6 miliard tun CO2, tedy na osobu dvacetkrát víc než třeba v Africe a pětkrát víc než ve zbytku světa!
Nevíme, nakolik si pan Allen Dulles a jeho banda uvědomili, že kdo se přehrabuje v hnoji, určitě sám nasmrádne; totiž, že důsledky plánů, jak byly formulovány v roce 1945, se projeví především u nich doma, že i tam se lidé stanou cyniky a sobci, že podlehnou kultu násilí, zvrhlosti, nečestnosti, alkoholu, drog, zrady! Celý svět dnes sklízí plody neblahé setby, ačkoliv málokde lidé neprokoukli, oč se jedná! Američané, občané USA, jsou po celém světě čím dál tím víc nenáviděni a zdaleka nikoliv jen ze strany nějakých fanatických muslimů! Navzdory mediální masáži roste počet lidí s dosud funkčními mozky, kteří se nedali zaslepit záplavou stupidní propagandy a zachovali si vlastní názor! Snad paradoxně nejvíc ctitelů mají USA v bývalém východním bloku, kde je uměle pěstovaná silná rusofobie. Nevím, nakolik je u nás ještě při zdravém rozumu člověk, který vozí vlastní děti po vsi ve starém pásovém obrněném transportéru ruské konstrukce, se spotřebou 40 litrů nafty na sto kilometrů, nesoucím na boku znak US Army a vlající vlajku USA! Jak to, že proti němu nezasáhne alespoň dopravní policie, když už si ho nevšímají psychiatři?
Je děsivé pomyšlení, že tolik lidí u nás podlehlo působení ničemné propagandy, ačkoliv měli být od dětství vychováni k morálce socialistického člověka, tedy pracovitosti, poctivosti, obětavosti, přátelství, cti, nesobeckosti, pocitu sounáležitosti s jinými lidmi a dále všemi ostatními vlastnostmi, které dělají jedince každé společnosti slušným člověkem! Tvorba nového člověka se tedy nepodařila a trvale se vyvíjející reálný socialismus vytvořen nebyl. Jednalo se o pouhý pokus, jemuž byly od samého počátku házeny klacky pod nohy, zabraňováno porozumění mezi národy, svobodnému mírovému soužití států s rozdílným zřízením, politicko-ekonomickým systémem. Na každém kroku byla všemožně mařena mezinárodní spolupráce v obchodě i kultuře, uplatňována různá embarga, vytvářen obraz nepřítele, zabráněno směnitelnosti měny a importována všeliká nemorálnost.
Dnes u nás málokdo ví, co všechno způsobila operace CIA, zvaná Splinter Factor, čili faktor odštěpení, kdy po válce přes vysokého důstojníka polského ministerstva bezpečnosti byly do východoevropských zemí dodávány padělané obviňující a usvědčující materiály proti nevinným lidem! Tato zrůdná operace potom odstartovala neblahé politické procesy let padesátých, se všemi krutými důsledky! Je pravdou, že za 40 let trvání pokusu o budování socialismu bylo v tehdejším Československu vyneseno celkem 182 rozsudků smrti a zbytečně zemřeli také nevinní. Znamená to 4,5 rozsudku smrti ročně na 15 milionů obyvatel, což je, aniž by tím měly být tragické omyly let padesátých omlouvány, daleko méně než v USA, kde jen ve státě Texas bývá kolem padesáti poprav ročně! Ačkoliv je posledních osmnáct let u nás trest smrti oficiálně zrušen, poprav soukromých a nájemných vražd je víc! Mnohdy je někdo zabit jen proto, že mladí lidé, zbavení vší morálky, si chtějí pouze vyzkoušet, jaké to je připravit jiného o život! Pokud se k tomu přidá nárůst sebevražd v důsledku krutých ekonomických dopadů na slabší jedince, pak na tom ta denně proklínaná doba pokusu vytvořit sociálně spravedlivý řád byla, vážení pánové, opravdu lépe!
Že se vybudování sociálně spravedlivé společnosti nezdařilo podle původních představ? Není to omluva, ale ono se vůbec napoprvé málokdy všechno bezchybně podaří i v jiných oborech lidské činnosti. Též slavný Edison se dlouho trápil, než našel správné vlákno do žárovky; ostatně, vzpomeňme si třeba na své první kroky na bruslích, či dokonce první milování, možná ani to nebyla příliš velká sláva, že pánové? Natožpak sociální revoluce, v níž se někomu sáhne na všelijak získaný majetek a má být přetvořeno tisíciletími utvářené lidské chování a myšlení! I slavné francouzské buržoazní revoluce ve svých prostředcích velmi tvrdě kopírovaly krutost feudálů, gilotinám věru nehrozilo zrezivění! A přece, vážení, také na neslavné a nezdařilé pokusy mohou zůstat krásné vzpomínky! Pokoušet se realizovat dávné lidské sny hledáním alternativ a východisek je pro svět nutné! Jednotlivci i lidstvo jako celek se chybami učí a naštěstí není dosud všem dnům konec, nějaká budoucnost navzdory přání a usilovným snahám momentálně vládnoucích buržoů jistě ještě bude, neboť dějiny nemůže nikdo svévolně ukončit, leda by zanikla lidská civilizace!
V minulosti se nikdy žádné říši, společenské třídě, hnutí, ideji či náboženství nezdařilo, aby si uchránila neproměnnost! I s myšlenkami Vladimíra Iljiče a marxistů lze dále pracovat, zkoumat, přizpůsobovat změněným podmínkám doby, ačkoliv ve své podstatě nikterak nezestárly, natožpak ze světa nesešly, neboť lidská touha po sociální spravedlnosti zůstane nezničitelná. Od chvíle, kdy byla ona památná věta vyslovena, se zrodilo již několik generací a přece neupadla v zapomenutí, ba naopak myslící lidé ji tváří v tvář současné politické realitě vyslovují čím dál tím častěji, zejména jsou-li vystaveni působení současných sdělovacích prostředků.
Filozofy vázané v kůži čte už dnes málokdo a tudíž k ovlivňování a často přímo oblbování lidových mas slouží masmédia, v nichž pravicoví politici, tendenční publicisté a hlasatelé předvádějí veřejnosti své zhovadilé myšlenkové kreace často se zjevnou rozkoší, ačkoliv lid obecný jim přestává naslouchat a věřit, dokonce i hlasitě remcá, byť prozatím nedůrazně; ale v dějinách zpravidla nakonec vždycky přichází den, kdy repot jednotlivých a zpočátku nesouzvučných hlasů kulminuje, aby se slil v mocný chorál většiny. Jednou možná v našich ulicích zazní mnohanásobně hlasitěji než ono opěvané cinkání klíčů před osmnácti léty!
Pravda, někteří tehdejší nadšenci už o své cinkavé klíče i kvartýry k nim náležející přišli, ale to je teprve začátek a časem bude lidí bez klíčů a iluzí hlava na hlavě, kam se hrabe někdejší nával na Letenské pláni! Nakonec zasvitne v prozatím zabedněných palicích všem, které zachytila a pomordovala šajba skutečné totality, totality mamonu, roztočená před osmnácti lety chamtivou pazourou buržoustovou, takže lidé u vědomí, že nemají již co ztratit, zařvou naráz a součet jejich hlasů se pak bude rovnat prvotnímu velkém třesku!
Však proto chtějí mít současní mocipáni pod nosem ten zatracený, čistě protiruský a možná i protievropský radar, základnu s příslušníky sice momentálně nejsilnější armády světa, ale vojáky země, která ráda vystupuje v roli světového četníka, soudce, bachaře i kata zároveň! Ten cirkus potřebují proto, aby Velký Bratr nedopustil žádný třesk a změnu poměrů, při nichž by bohatí a mocní sice nutně nezchudli, ale museli by nejenom vysvětlovat, ale i prokazovat a dokládat původ a způsob nabytí svých majetků! Vyvstala by jim totiž hrozba možných následných sankcí, nikoliv snad podle liter nějakých speciálních, k tomu účelu nově vydaných zákonů, nýbrž podle zákonů platných v každém slušném právním řádu! Stačilo by totiž uplatnit je, padni komu padni, takže majetní by přestali být beztrestní a naopak práva by se dočkali i nemajetní! Proto zde chtějí mít cizí základnu moci většině světa nepřátelské, aby jednou provždy bylo uplatnění a dopadu takových zákonů zabráněno, ačkoliv je to proti vůli většiny nejen našeho národa, ale též národů sousedních a pravděpodobně i všech Evropanů.
Jak známo, radarová zařízení plní funkci očí a uší, čili šmírují a v případě pokračování politiky jinými prostředky, tedy válkou, jsou pochopitelně cílem prvního úderu ze strany ohroženého! Na radarových základnách vždycky hrozí, že válka začne o kritickou chvilku dříve než jinde a právě taková chvilka může být zatraceně důležitá, protože během ní mohou nastat události natolik děsivé, že si v dalším válčení při zdravém rozumu už nikdo netroufne dál pokračovat. Rivalové konečně zjistí, že bez úplného sebezničení zvítězit nelze a raději tedy zvednou červená sluchátka horkých linek a svedou vše na chybu, nedopatření, technické a lidské selhání či politováníhodný omyl. To ale už nemusí být pranic platné lidičkám v okolí místa, kde to už bohužel třísklo! Podle věrohodných statistik po roce 1945 zahynulo ve válečných konfliktech na světě kolem sto milionů lidí, tedy mnohem více než v obou předchozích světových válkách dohromady a bylo by tedy namístě popravdě označit posledních 62 let za období chronické třetí světové války a opustit nyní užívané označení válka studená, neboť na mnoha místech světa byla zatraceně horká!
Pokud by tedy teoreticky ta hrůzná chvilka způsobila definitivní ukončení všech velkých válek na světě jednou provždy a přišel by o život dejme tomu jen pouhý jeden milion obyvatel v jistém okruhu, vyšel by svět z nerozumu vlastně velice lacino! Jistě by tam byla později, po opadnutí radioaktivity, vztyčena Mohyla Věčného Míru, aby měli páni politikové kam jezdit pokládat své pokrytecké věnce.
Jenže představa věčného míru je prozatím utopie, i když je krásné o ní přemýšlet. Světu by ale nesměl vévodit žádný Splinter Factor, převahu by musel získat jakýsi Understanding Factor, faktor pochopení, či faktor spojenectví, které bylo obsaženo již v heslu "Proletáři všech zemí, spojte se!" Než se ale celé lidstvo ke spojení dopracuje, bude-li chtít na přelidněné a vydrancované planetě přežít, musí se toho mnoho změnit, co se panstvu nebude líbit...
Raději dál už ani muk, abych nebyl obviněn z šíření poplašných zpráv! Ale prozatím, pánové, ani slovo vám nevěřím!
Autor: GANDALF ŠEDÝ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)