Děsí mě, kolik kolem sebe slyším nesmyslů a lží na téma důchody a důchodová reforma. Bohužel i lidé ve věku těsně před důchodem nebo už v důchodu přistoupili na oficiální jazyk, sklopili hlavy, uši i sebevědomí a cítí se provinile za to, že pobíráním důchodu užírají svým dětem a vnoučatům ze společného státního talíře. Rdí se, jako by pobírání důchodu „v dnešní problematické době“ bylo něco veskrze nemravného.
Blbost.
Lidé, kteří jsou dnes ve starobním důchodu, nebo je v brzké době čeká, prožili většinu svého produktivního věku před rokem 1989. Tito lidé celý život platili v rámci státního sociálního systému na své finanční zabezpečení ve stáří a teď dostanou, na co mají nejsvrchovanější právo. Navíc, když tito lidé pracovali, nejenže uživili sebe i své rodiny, ale dokonce uměli hospodařit tak, že tato republika do roku 1989 byla nezadlužená.
Těm mladším, kteří se dnes na důchodce dívají přes prsty jako na vyžírky, předávali stát bez dluhů. Kdo z nás mladších, kteří prožívají produktivní věk po roce 1990, si může říct: Ze své práce jsem uživil sebe, svou rodinu a jako stát jsme hospodařili tak, že budeme republiku předávat dalším generacím bez dluhů a zase o něco lepší než byla za našich otců?
(A nevymlouvejme se na politiky! Tento stát jsme my, každý jeden občan.)
Stávající systém solidárního a průběžného financování důchodového systému je založen na přílivu peněz z povinných plateb produktivních občanů. Co si v průběhu života na systém platí, to se v něm má ukládat. Pokud jsou v produktivním věku silné ročníky, přitéká do systému více peněz. Pokud tyto silné ročníky odcházejí do důchodu, pobírají dávky, jež samy v průběhu let nastřádaly. Jsou-li v produktivním věku slabší ročníky, klesá příjem do společného fondu, ale o to nižší pak budou jeho výdaje v době, kdy tyto slabé ročníky do důchodového věku zestárnou.
Podaří- li se nám prokousat šílenými weby státní správy a budeme mít štěstí na získání alespoň nějakých dat, vidíme bilanci příjmy/výdaje systému důchodové pojištění (výdaje jsou včetně astronomických nákladů na správu a administrativu):
2004 - zisk 8,3 mld. korun
2005 - zisk 6,6 mld. korun
2007 - zisk 9,9 mld. korun
2008 - zisk 1,4 mld. korun
(zdroj web MPSV, údaje z jiných let se mi nepodařilo dešifrovat)
Dá se říci, že důchodový systém je jedním z posledních ekonomických sektorů této republiky, který generuje zisk. Snad proto tolik dráždí (zejména pravici) a je hoden náležité reformy.
Ale největší problém důchodového systému tkví v tom, kolik prostředků z něj bylo neoprávněně čerpáno. V chaosu transformačních let, na povodně, na látání rozličných děr v řešetu státního rozpočtu atd. Těžko tato čísla dohledat. (Máte-li k jejich doložení jakékoliv zdroje, podělte se prosím v diskusi s ostatními.)
Jestliže by se podařilo postavit do latě administrativu, která má systém na starosti tak, aby se do něj vrátily rozkradené prostředky a ty nadále vkládané se používaly hospodárně a jen na důchody, nevidím důvod, aby tento systém nefungoval další desítky let.
Snahy o důchodovou reformu se mi jeví jako další nehorázný pokus o dolování peněz z kapes občanů. Nejrůznější penzijní připojištění jsou velká blamáž. Pokud člověk v produktivním věku má peněz nazbyt, aby si je ukládal na stáří, žádné takové „penzijní připojištění“ nepotřebuje. Může peníze spořit jakoukoliv formou komerčních bankovních produktů a nést i to riziko, že o tyto finance přijde.
Méně movitý občan potřebuje garanci státu, že bude mít šanci dožít se důchodu s přiměřenými, sociálně únosnými výplatami starobního důchodu. Ne strkat peníze soukromé firmě (bance) v naději, že inflace, růst spotřebitelských cen, bankrot banky a dalších tisíc okolností mu nezabrání v dožití a prožití důstojného stáří.
Pokud formou penzijní reformy rezignuje tento stát i na řešení této problematiky, pak je na místě otázka - k čemu nám ještě je? Postupně vyklízí pole ve všech oblastech důležitých pro pracující třídu. Kromě dluhů nic nevytváří, nic negarantuje, ničím se nestaví za pracujícího člověka.
Jako podklad svých tvrzení o zadluženosti republiky od roku 1989 do současnosti uvádím několik odkazů na nelevicové či přímo státní zdroje.
Odkaz na výši státního dluhu ČR na stránkách Ministerstva financí:
http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/central_govern_debt_53763.html
Prosinec 2009 celková částka: 1178,24 miliardy korun
Historie vývoje dluhu (bohužel až od roku 1993) tamtéž:
http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/vrsd_dluhova_statistika_9927.html
Najít nějaká čísla o roku 1989 není jen tak. Ale např. na stránkách Univerzity Karlovy v Praze jsem nalezl v práci Ing. Vlastimila Gejdoše, CSc. Makroekonomický vývoj České republiky 1984-1994: „Čistá výše vládního dluhu v roce 1989 byla nízká a nedosahovala ani 1 % HDP".
http://www.czp.cuni.cz/knihovna/undp/studie/17_Gejdos.htm
V brožurce vydané Českou bankovní asociací v listopadu 2009 se můžeme dočíst:
I přes to, že počátek transformace ekonomiky po roce 1989 „zdědil“ nízkou úroveň zadlužení a rétorika tehdejších ekonomických lídrů byla ve prospěch makroekonomické disciplíny (a tedy i zodpovědné fiskální politiky), od doby samostatnosti ČR hospodařil náš stát s jedinou výjimkou vždy s deficity.
http://www.czech-ba.cz/data/articles/down_8245.pdf
Autor: MICHAL POLICKÝ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)